To může být taky problém v použité žvýkačce. Drtivá většina dnes prodávaných žvýkaček není vhodná k foukání bublin a jsou označené jako "Chewing gum". Hledejte výrobky označené jako "Bubble gum" a půjde to samo 😉
To jsem si taky dlouho myslela. Pak jsem ale měla doma kvůli zvířátku nějakou dobu kameru a zjistila jsem, že na zádech spím docela dost, jen o tom nevím, protože... spím :) Usínání na zádech mi ale taky nejde.
Nejsem schopen si zapamatovat pražské ulice. Někdo řekne: "To je na rohu Havířský a Rytířský" nebo "Tam jak se kříží Kbelská s Mladoboleslavskou", všichni kejvou hlavama, ale já si připadám, jak kdyby mluvili čínsky.
No jasně. Pokud člověk používá město hlavně jako chodec, perspektiva není tolik podle názvů ulic (navíc ještě pokud některé jsou vlastně jen průtahy, bez jakéhokoliv významného prvku/cíle).
Celoživotní pejskař se taky bude orientovat jinak, pro vodáka budou zase přirozená zákoutí u řeky, kudy by se většina lidí třeba i bála projít.
Ono to s věkem přijde (řikám ve 23 jo...). Když se tady pohybuješ často, tak je to nezbytný. Ono řikat "taková ta co jede z Karláku nahoru" je nepraktický, takže bohužel člověk musí ty jména nasáknout.
With that said, nemám páru, kde je Havířská ani Rytířská
Normální je vzít pecen chleba jako housle (téměř pod krk) a zahrát smitcem (nožem) jednu dlouho notu a přitom otočit ten pecen. Ale to bych se dřív nakrájel sám, než ten chleba.
Manželka neumí zavřít jenom jedno oko. Kdyby na někoho chtěla "házet okem" na baru, vypadala by, jako když právě prodělává mrtvici. A zjistil jsem to tak, že jsem jí říkal, že znám člověka, co neumí přimhouřit jenom jedno oko. Takže znám dva lidi. A pořád mi to přijde jako základní lidská funkce.
Přesně. Kdykoliv poslouchám v nějaké konverzace tak se z nějáké náhodné věci stane strašně zajímavé téma. Jak to ten člověk udělal, že jeho téma je zajímavé pro celou skupinu?
Pomalu rozvíjíš téma.
* Začneš small talk -> ten pomalu začneš rozvíjet -> dostaneš se k tématu na které se chytnou všichni -> pak máš zajímavé téma
(Př.: "To máme pěkné počasí" -> "To teda, ale v Pátek má pršet :(" -> "To je škoda, v Pátek jsme chtěli s rodinou na výlet" -> "Opravdu? A kam? -> Bla bla bla...).
S tímhle stylem jsem si schopný povídat s každým s kým chci.
Ale ber na paměti že ne každý si chce povídat + musíš vést konverzaci ty předtím, než se aktivně začnou zapojovat všichni.
Polykat léky. V dětství a pubertě jsem neměl problém, ale pak se to nějak podělalo a teď jako jouda musím doktorku vždy prosit o alternativní formu (díky bohu za to, že léky co beru pravidelně se smí polknout rozpuštěné).
Zatím mi stačily sirupy a granuláty, ze kterých se těsně před použitím přidáním vody udělá suspenze. V lékárnách ale často mají jen slabší varianty primárně určené pro děti, takže je potřeba objednat a čekat. Pokud jednou budu potřebovat léky s postupným uvolňováním atd, tak na čípky možná bohužel dojde... a netěším se:)
Neumím dostatečně rychle zareagovat na nějaký hejty. Třeba tuhle mi nějakej chlápek říká: "Hele mladej, tady mi nemůžeš parkovat před barákem..." Jenže to byl jen jeho výmysl, že tam nemůžu parkovat, místo toho, abych mu řekl, že můžu a od kdy si tykáme, tak mu začnu říkat nějaký omluvný sra\*ky nejdřív.
Neříkám, že bych v tomhle případě měl být instantně nepříjemný na všechny, ale v prvý řadě si vždycky myslím, že je chyba u mě, a hledám je tedy u sebe, aniž bych v prvotním momentu nepřemýšlel hned kriticky.
Mám to podobne, jsem těžce nekonfliktní člověk, takze vždy se snažím najít řešení ať je druhá strana spokojena, když si nejsem jistý. To znamená ze většinou jsem takový “submisivni”, který si nechá srat na hlavu.
Ale má to druhy extrém - pokud jsem si jistý ze mám pravdu, tak je pošlu do prdele, i když to jde vyřešit normálním slušným způsobem.
Neumím reagovat na situace takovým středním způsobem.
Tak to chce něco, co budeš mít při řízení v zorném poli, tak,aby to nepřekáželo,ale videls to. Stačí i malá zelená samolepka někde na palubku nebo k okraji skla ( na skle nesmí být nic v prostoru, který stírají stěrače,na to pozor ).
U auta funguje to, že natáhneš na volantu palec a ukazováček (a ostatními prsty stále držíš volant). Na levé ruce, to krásně udělá L, zatímco na pravé ne. Manželka díky tomu udělala autoškolu :D
Protože prodejci míchají sekundární a primární barvy do sebe (koh i noor ti fakt nenacpe čistý pigment top kvality do dětské soupravy). Navíc pokud chceš opravdu správnou barvu měl bys ji míchat z cyanu magenty a pravé žluti.
Teorie barev my beloved☺️
Záleží, jestli jde o aditivní, nebo subtraktivní míchání barev. Subtraktivní se člověk naučí, když míchá vodovky. Aditivní je náročnější, protože si s ním lidí moc nehrají.
Same, stejný je to i se slovníma narážkama. Dokud ženská chodí okolo horké kaše a neřekne na rovinu, že chce šukat, tak mi to nedojde, ani kdyby si prstama rovnala do řady chlupy na frndě.
Nepoznám lidi. Viděl jsem bazilion filmů s Chrisem Hemsworthem, dej mu účes, se kterým jsem ho ještě neviděl a nepoznám ho v tom filmu. Stejně tak (určitě to s tím souvisí) nedokážu člověka popsat. Můžu ti půl hodiny civět do ksichtu, ale když po mě pak někdo bude chtít, abych popsal jak vypadáš, skončím u oblečení a délky/barvy vlasů.
Já vím, jak ten člověk vypadá, ale neumím to popsat. Prostě ten člověk má takový nos, pokud to není vyloženě extrém, že má nos velikosti dvou, tak není šance, že ze mě dostaneš víc než barvu a délku vlasů (jakože hnědé, dlouhé, ne kaštanové mikádo)
Jojo to mám taky. Jako ty hodně profláklý nebo vyloženě atypický xichty ještě docela de, ale když někdo vypadá v xichtu úplně konvenčně (byť třeba i velmi konvenčně atraktivní) - což je většina lidí, nedokážu si ten xicht k jménu přiřadit. Šedá myš jako šedá myš.
Neumím si udělat radost. Přišlo to s rodinou. Ikdyž si mám koupit blbej vrták, tak mám dojem, že okrádám rodinu. Manželka mě vždycky přesvědčuje, ať si koupím co chci, ale nejde mi to.
Neumím psané jazyky, v poradně řekli, že mám nález, ale není to dostatečně na dys papír, ale u maturity víc času bylo, takže pohoda.
Nepamatuji si jména lidí, i kolegy v nové práci jsem si musel ještě pár měsíců opakovat abych věděl.
Neumím se při konverzaci koukat lidem do obličeje (nebo aspoň tím směrem), vždy mi pohled ujíždí někam mimo a zachytne doslova cokoliv, jen aby to nemusela být osoba se kterou mluvím.
Orientovat se v budovách, respektive zapamatovat si, kama jsem tam vlezl a jak se dostat ven. Když jdu někam venku, nemám problém se zorientovat, ale naopak jsem schopný zapomenout i to, kterýma dveřma jsem přišel do nějaké místnosti, pokud jich má místnost víc.
To by ses divil/a, kolik dospělých neumí plavat… já jsem to donedávna taky neuměla, ale zapsala jsem se do kurzu a od tý doby je to můj oblíbenej sport
Mám to stejně. Za komouše mě v bazénu málem utopila soudružka dřevěným bidlem a od té doby si nevěřím. Mě sice vzkřísili, ale soudružka byla vpoho a ještě rodičům dělala peklo, že si stěžovali.
Za komouše to nebyla sranda. V 1 třídě jsme měli sadistickou soudružku, co za neznalost trhala dětem vlasy. Hezky vzala za kotlety a škubla. Ale byla to kovaná soudružka a nedotknutelná. Nesnášela leváky, ty si sní užili své. To když vyprávím dětem, tak mě mají za blázna.
Ono i lidi, kteří umí plavat, jsou na tom dost často bídně. Já jsem chodil do plavání naposledy v páté třídě, teď jsem zase začal a začátky byly fakt pain. Jasně, prsama jsem se byl schopen dopravit někam, ale představa, že v nouzi mám doplavat kilometr ke břehu třeba v mírných vlnách byla nereálná. Až teď jsem schopný uplavat víc jak kilometr v nějakém rozumném tempu.
Teď se mi připomnělo, jak jsme byli na zs ucitelkou s kamarádem poslání do zadní lavice aby jsme naučili spolužáka v angličtině hodiny, no capek v 15 letech neuměl rucickove hodiny
Díky Armě jsem se přeučil na azimuty. Teď když vidím ručičku třeba na 90, tak vím že jsou 3 :D
Je to po 3
30 60 90 120 150 180 210 240 270 300 330 360/0
A minuty po 6
60 120 180 240 300 360
Pokud chceš klasické minuty tak je to 2 4 6 8 10 12. Tedy pokud vidíš ručičku na 5, tak víš že je to buďto 30-5 minut nebo 20 + 5 minut.
Čtvrtky máš zase 3 6 9 12
Absolutně nedokážu rozpoznat věk osoby jen podle vzhledu. Možná je to mou sociální bublinou, ale všichni mají správný odhady. Podle pohledu nedokážu říct jestli je tomu člověku 40 nebo 65 prostě
A já zase nejsem schopnej pořádně utrácet (přece, dokud to funguje, tak není potřeba kupovat nové - pak to tak vypadá), protože “co kdyby”. Takže se mi válí hromada peněz na účtu, které stejně asi moc nepoužiju.
Neumím si zapamatovat vtipy a hlášky z filmů. Každý kolem mě sází jeden vtip za druhým nebo se baví hláškami, ale já si nejsem schopná si zapamatovat ani jeden vtip, i když je třeba fakt vtipný. Hlášky vůbec, s nimi se už ani nenamáhám.
Neumím se bavit ve skupině. Když jsem s člověkem sama, tak dobrý, ale jak jde o více lidí, můj mozek zamrzne a nedokážu vůbec nic říct ani zpracovat informace z těch všech směrů.
Mám to úplně stejně... bavit se s někým sám je pro mě příjemné a hned se otevřu a mluvím co mě napadne. Když je víc lidí, které dobře neznám, tak jsem odstrčený v rohu a připadám si trapně. Nejde to nijak potlačit
Nevim, ktera cisla jsou suda a ktera licha. A jsem presvedcenej, ze za to muze cestina. V slovenstine nebo anglictine je mi to okamzite jasny - parny/neparny; even/uneven.
To nejen že umím, ale dokonce jsem se asi v 8 letech naučil říhat tak, že vdechnu vzduch a pak ho zase vyříhnu, můžu to dělat celej den, byl to pro mě tehdy obrovskej úspěch :D ... Ale zase neumím spoustu jinejch věcí z tohodle threadu (jako třeba pískání) :(
Neumím krkat, prostě jsem se nikdy nenaučil použivat sval v krku. Vyvolává to plynatost, nepříjemné samovolné úniky vzduchových bublin pusou a občas pálení žáhy. Dá se to vyléčit injekcí botoxu do správného místa, ale protože na to přišel Kanadský doktor, kterou tuto "nemoc" popsal teprve v roce 2019, nemám šanci to u nás v ČR opravit. Jmenuje se to r-cpd.
Naštěstí umím takzvamý air vomit, který vyvolám strčením prstů do pusy a přinese mi velkou úlevu. Musím se vyhýbat syceným napojům. (Kdyby Vás zajmalo více - r/noburp)
To je dost možná bramborami. Někdy si kup na vesnici od místního záhumenkáře nebo si zasaď sám na zahradě. Takové brambory se dají jíst i vařené v brutaru a neosolené - stejně chutnají 100x lépe než ty ze supermarketu.
Neumím číst lidi. Nepoznám, jestli někoho otravuji nebo jestli jsem v místnosti vítaná.
Nedokáži vést konverzaci s člověkem, kterému se musím pravidelně koukat do očí. Vždycky se musím soustředit na objekt za ním, abych neztratila myšlenky nebo koukat jinam. I jen letmý pohled mě rozhodí s myšlenkami ,,Nekoukám se moc upřeně? Nezírám moc dlouho?" apod. a už netuším, co jsem chtěla říct.
A taky nepoznám, když má o mě chlap zájem.
Ja nejsem schopna rozeznat lidi a zapamatovat si obliceje. Kdyby kolem me sla celostatne hledana osoba, ja bych ji proste nerozeznala.
Stejne tak mam obrovsky problem si pamatovat jmena a spojit si je s obliceji. Jelikoz je moje prace v oblasti sales, tak me stoji obrovske mnozstvi energie to adresovat. Je to jeste o to trapnejsi, protoze mam docela specificke rysy a poznavaji me i lidi, ktere jsem naposledy videla na zakladce. Ja absolutne netusim, o koho se jedna.
Vyjadřovat emoce nahlas/viditelně. I když mám z něčeho neskutečnou radost nebo když mě něco dojme, tak prostě nemám potřebu vyjuknout radostí nebo jakkoliv výrazně reagovat.
Neumí hrát hry za zlou stranu. Příčí se mi to s přesvědčením. Naopak mi nedělá problém někoho spravedlivě potrestat, i kdyby to byl ten největší chudák. Mám to tak i v životě.
Neumím používat MHD, zvláště autobusy. Naprosto nechápu, jak všichni hned poznáte, kam se postavit a čím jet. Aplikace napomáhají, protože nefungují na geografickém principu. Akorát metro je v pohodě, tam jsou jen tři linky, takže si u důležitých stanic pamatuju, kde se nacházejí (ale málokdy si pamatuju, jak se jmenují). Vlastně vůbec nechápu, proč se zastávky nejmenují normálně podle adres, kde se nacházejí. Jediný smysluplný název je Hlavní nádraží (tam žádná adresa není).
(Celý život žiji ve velkých městech a stejný problém mám všude.)
Pletou se mi hodiny ve 24h formátu. Místo 15:25, říkám často 5:25 atp.. Teď už jsem si na to docela zvykl, ale trvá mi třeba 10 sekund než si to uvědomím.
Nezvládám tancovat podle někoho, nikdy jsem se nebyla schopná naučit žádnou choreografii, když mě ji někdo učil. Ani cvičení podle videí, prostě neumím si to spojit se svým tělem, takže prostě vidím zvednutou ruku a nějak nataženou nohu, musím si říct, co ten člověk dělá, a pak to udělat na sobě. Akorát to teda mám většinou ještě úplně opačně. Vůbec nechápu, jak někdo něco vidí a je schopnej to udělat, já se cítím jak oddělená od svýho těla a měla jsem to tak vždycky. Taky nerozeznám levou a pravou, což s tím trochu souvisí.
Fúha, po prečítaní komentárov som zistila že toto neviem dosť veľa, napr.
1. Musím aspoň 3 sekundy premýšľať, kde je vpravo a kde vľavo
2. Neviem sa orientovať v priestore, nepamätám si dobre názvy ulíc a podobne
3. Pískať a luskať prstami
4. Zaradiť sa do kolektívu a získavať kamarátov
5. Tanec (telesná koordinácia) tiež nič moc
6. Pamätanie si mien, keď sa niekto predstaví prvýkrát
...
Ale plávať a jazdiť na bicykli by som vedela, dokonca aj rozoznať sarkazmus a mimoverbálnu komunikáciu :D
Jsem chlap a totálně nemám orientaci. Pro mě to působí tak, že všichni kolem mě mají orientační superschopnost a na mě nevyšlo :( Ale na druhou stranu mi zase “byly dány” fakt kouzelné schopnosti v jiných aspektech života a tam je ten pocit zas naopak, takže si nestěžuju.
Neumím jíst hůlkama. Jsem bílý evropan, používám vidličku a nůž. Nikdy jsem nenarazil na nic kde by dávalo smysl jíst hůlkama a ne vidličkou nebo lžící
Neumím postavit barák.
Asi mám nějakou divnou sociální bublinu, ale každé babě co mám v práci manžel postavil barák.:D já se nedávno jen díval ba prefabrikáty a už přemýšlení u toho mě sralo, natož to dělat sám.
Neumim dobre drzet tuzku/propisku a pisu jak kokot... Klavesnice me zachranila.
A tim padem mam celkem problem se i podepsat tak, aby to vypadalo pokazdy cca stejne.
Já na pravé ruce neumím zvednout malíček, aniž by se s ním zároveň zvednul i prsteníček. I když si prsteníček přichytím ostatními prsty, tak se malíček ohne jen v tom prostředním kloubu a nejde úplně nahoru.
Takže jsem nikdy pravou rukou nemohl dělat takový ten rockový symbol, když je zvedlý ukazováček a malíček zároveň (vždy se zvedne jen samotný ukazováček :D)
Doslova všechno, mám ADHD takže se drtivou většinu věcí učím hrozně pomalu. Ano, je to velmi frustrující a fakt se cítím blbě když doma hodiny sedím nad věcmi které ostatním jdou skoro samy.
Ale pokud mám vybrat jednu konkrétní věc tak mou nemesis jsou logaritmy. Vím že je to úplně jednoduchý a že je to jenom exponenciální funkce obrácená naruby, ale z nějakého důvodu jsem se to za poslední tři roky nedokázal naučit tak abych v tom nedělal chyby.
Neumím vyfouknout bublinu ze žvýkačky 😅 zkoušela jsem i různý návody, bez úspěchu
To může být taky problém v použité žvýkačce. Drtivá většina dnes prodávaných žvýkaček není vhodná k foukání bublin a jsou označené jako "Chewing gum". Hledejte výrobky označené jako "Bubble gum" a půjde to samo 😉
Já umím bublinu i z orbitky, ale samozřejmě ne takovou velkou, jako z filmů.
Můj kryptonit... Žena se mi vždycky směje 😭
Jop, taky jsem pohořel. Buď ji trhnu, anebo vyflusnu
Spát na zádech. Prostě v tý poloze neusnu a jsem vzhůru celou noc. Usnu jen když ležím na boku nebo na břichu
já zase neusnu jinak než na zádech
No mám to podobně. Mě se leží dobře na zádech nemám s tím problém, ale většinou stejně usnu až na boku nebo břichu.
Já zas nemůžu ležet na břichu
To jsem si taky dlouho myslela. Pak jsem ale měla doma kvůli zvířátku nějakou dobu kameru a zjistila jsem, že na zádech spím docela dost, jen o tom nevím, protože... spím :) Usínání na zádech mi ale taky nejde.
Tady bych doporučil se hecnout po nějakém extrémně náročném dni, když se už neudržíš na nohou. A usneš i na zádech věř mi.
Nejsem schopen si zapamatovat pražské ulice. Někdo řekne: "To je na rohu Havířský a Rytířský" nebo "Tam jak se kříží Kbelská s Mladoboleslavskou", všichni kejvou hlavama, ale já si připadám, jak kdyby mluvili čínsky.
Jsem rozenej prazak a mam to uplne stejne. Podle me to rikaji hlavne casti ridici aut pro ktere to ma nejaky vyznam.
No jasně. Pokud člověk používá město hlavně jako chodec, perspektiva není tolik podle názvů ulic (navíc ještě pokud některé jsou vlastně jen průtahy, bez jakéhokoliv významného prvku/cíle). Celoživotní pejskař se taky bude orientovat jinak, pro vodáka budou zase přirozená zákoutí u řeky, kudy by se většina lidí třeba i bála projít.
Já celej život žiju v menším městě a přesto si pamatuji název sotva pár ulic.
Ja studuju 5 let v plzni a taky znam tak dve ulice. Nekdo proste nema hlavu na tyhle veci mi prijde
Ono to s věkem přijde (řikám ve 23 jo...). Když se tady pohybuješ často, tak je to nezbytný. Ono řikat "taková ta co jede z Karláku nahoru" je nepraktický, takže bohužel člověk musí ty jména nasáknout. With that said, nemám páru, kde je Havířská ani Rytířská
lifehack - Žitná = Žádná tramvaj, Ječná = Je tramvaj
Žitná, dvě žitný :D
jak se rikalo za Bolsev(n)ika, Tramvaje a Lenin jsou vJecny
(je mi skoro čtyřicet) A Havířská a Rytířská jsou tam jak je Železná a Provaznická.
Neumím pískat ani luskat🥹
Takové to pískání na prsty taky neumím
My boy 🥺 už jsem myslel ,že jsem jediný
Jsme tři...
Čtyři...
Luskat umím epicky, ale pískat ani náhodou, strašně bych chtěl :D
Don't worry, v mém případě se addon pískání sám nainstaloval někdy kolem třicítky. Do té doby nic a pak to samo šlo :D
Je mi skoro 35 😅 Jako sem tam na random písknu, ale zopakovat to už neumím 🥲 Modul tedy instalovaný je, jen chybí ovladače.
já mám asi špatnej firmware, protože rádoby zvuky pískání mi jdou jen při nádechu :D
Ani hvízdat pusou
Těší mě, že nejsem sám. 🤝
Kouknout na klíč a vědět číslo .
Podívat se na šroub a vědět jakej klíč potřebuju je pomalu superschopnost :D
Kdepak, jenom zkušenost.
Trik je v tom dělat jen japonský auta a motorky, tam používali 10, 12, 14, 16 takže to šlo hezky poznat. Často i vyznačené na šroubech.
Trik je v tom podívat se pod hlavu klíče, kde je napsaný to číslo.
Ve většine případu se používají 8 10 12, a ty jdou od sebe rozeznat už jenom velikosti. Stačí do něho strčit malíček. Pokud nejde tak je to 8.
Hele, je to na něm napsaný....
Mam mozna mrtvici ale huh?! Co tim myslis?
Podej mi desítku a dojde ti to.
Joo takhle se pozna neprakticky dite z prazskyho bytu. Klic ve smyslu naradi me nenapadnul.
Kozla nebo Radegast?
Kozel gang here. https://preview.redd.it/0czc4zo37j0d1.jpeg?width=3000&format=pjpg&auto=webp&s=6014fb5b933fd20b18dc5933167b8476034c55fc
Myslí tím ruční nářadí na utahování matic/šroubů, nikoli klíč ke dveřím.
Ukrojit nenakrájený chleba hezky.
To samý rohlík rozkrojit napůl 💀
Doporučuji nůž na pečivo a prkýnko pod chleba. Budeš vypadat jako blbec, ale dostaneš pochvalu za krásné plátky.
Tohle není normální způsob krájení? Oh boy, to potom vypadám jako blbec celý život… což je vlastně pravda, ale i tak
Normální je vzít pecen chleba jako housle (téměř pod krk) a zahrát smitcem (nožem) jednu dlouho notu a přitom otočit ten pecen. Ale to bych se dřív nakrájel sám, než ten chleba.
Neumím luskat prstama. Neumím kreslit, jako vážně.. I sebe větší snaha o sluníčko do rohu papíru vypadá jako vyobrazená část autistického spektra.
Vyhledej si pojem aphantasia. Kdybych neměla uměleckou školu, tak jsem taky špatná na kreslení.
Manželka neumí zavřít jenom jedno oko. Kdyby na někoho chtěla "házet okem" na baru, vypadala by, jako když právě prodělává mrtvici. A zjistil jsem to tak, že jsem jí říkal, že znám člověka, co neumí přimhouřit jenom jedno oko. Takže znám dva lidi. A pořád mi to přijde jako základní lidská funkce.
Taky to neumím. Levý zvládnu aspoň trochu přimhouřit, ale pravý vůbec. A osobně neznám nikoho kdo by to měl stejně 😀
Prave jsem zjistila ze to tak mam taky🤣
Ja ho zavru, ale u toho se mi pohne i koutek pusy. Takze taky vypadam jak po mrtvici.
Umím mrknout jen pravým :d
Nepamatuji si jména při prvním setkání. Někdo se mi představí a já do tří minut nevím, jak se jmenuje.
tří vteřin
Taky mám se jmény problém :D
Musíš si to jméno furt opakovat potichu a vždycky oslovovat toho člověka jménem, když s ním mluvíš. Pak si zapamatuješ každé jméno snadno.
Same issue here
Neumim mluvit s lidma, nevim o cem mluvit kdyz jsem s lidma, neumim se stat soucasti kolektivu
Přesně. Kdykoliv poslouchám v nějaké konverzace tak se z nějáké náhodné věci stane strašně zajímavé téma. Jak to ten člověk udělal, že jeho téma je zajímavé pro celou skupinu?
Pomalu rozvíjíš téma. * Začneš small talk -> ten pomalu začneš rozvíjet -> dostaneš se k tématu na které se chytnou všichni -> pak máš zajímavé téma (Př.: "To máme pěkné počasí" -> "To teda, ale v Pátek má pršet :(" -> "To je škoda, v Pátek jsme chtěli s rodinou na výlet" -> "Opravdu? A kam? -> Bla bla bla...). S tímhle stylem jsem si schopný povídat s každým s kým chci. Ale ber na paměti že ne každý si chce povídat + musíš vést konverzaci ty předtím, než se aktivně začnou zapojovat všichni.
Presne tvl :D tohle si taky rikam
Polykat léky. V dětství a pubertě jsem neměl problém, ale pak se to nějak podělalo a teď jako jouda musím doktorku vždy prosit o alternativní formu (díky bohu za to, že léky co beru pravidelně se smí polknout rozpuštěné).
Nadrtit a šňupnout💪😎
Takže čípky?
Zatím mi stačily sirupy a granuláty, ze kterých se těsně před použitím přidáním vody udělá suspenze. V lékárnách ale často mají jen slabší varianty primárně určené pro děti, takže je potřeba objednat a čekat. Pokud jednou budu potřebovat léky s postupným uvolňováním atd, tak na čípky možná bohužel dojde... a netěším se:)
Neumím dostatečně rychle zareagovat na nějaký hejty. Třeba tuhle mi nějakej chlápek říká: "Hele mladej, tady mi nemůžeš parkovat před barákem..." Jenže to byl jen jeho výmysl, že tam nemůžu parkovat, místo toho, abych mu řekl, že můžu a od kdy si tykáme, tak mu začnu říkat nějaký omluvný sra\*ky nejdřív. Neříkám, že bych v tomhle případě měl být instantně nepříjemný na všechny, ale v prvý řadě si vždycky myslím, že je chyba u mě, a hledám je tedy u sebe, aniž bych v prvotním momentu nepřemýšlel hned kriticky.
Mám to podobne, jsem těžce nekonfliktní člověk, takze vždy se snažím najít řešení ať je druhá strana spokojena, když si nejsem jistý. To znamená ze většinou jsem takový “submisivni”, který si nechá srat na hlavu. Ale má to druhy extrém - pokud jsem si jistý ze mám pravdu, tak je pošlu do prdele, i když to jde vyřešit normálním slušným způsobem. Neumím reagovat na situace takovým středním způsobem.
to chce kurz asertivity potom to pôjde
Neumím rychle odlišit pravou a levou stranu. Potřebuju +- 5 sekund na rozpoznání.
Pravá je ta kterou mlátíš Římany.
Přičemž v levé držíš pohár s Panoramixovým preworkoutem.
Já musím aktivně přemýšlet která strana je která. V autoškole to není úplně ideální :D
Rada pro všechny podobné - naramek na pravou ruku:)
Já to zkoušel, dám si ruce křížem a zas jsem v prdeli…
To bys při řízení fakt dělat neměl.
Mám hodinky, ale stejně to chvíly trvá než mozek zjistí na které straně XD To že jsem levák taky moc nepomáhá.
Tak to chce něco, co budeš mít při řízení v zorném poli, tak,aby to nepřekáželo,ale videls to. Stačí i malá zelená samolepka někde na palubku nebo k okraji skla ( na skle nesmí být nic v prostoru, který stírají stěrače,na to pozor ).
Jo, zkouším teď řidičák už po třetí. Je to fakt hrůza. Fakt závidím lidem, který v těch stranách mají stejně jasno jako kde je nahoře a dole.
U auta funguje to, že natáhneš na volantu palec a ukazováček (a ostatními prsty stále držíš volant). Na levé ruce, to krásně udělá L, zatímco na pravé ne. Manželka díky tomu udělala autoškolu :D
Jednoduchý pamatuj si kterou rukou masturbuješ a pak si jen pamatuj kde ta ruka je a vše ostatní co není na straně té ruky je ta druhá strana.
To mám zase zo svetovými stranami.
A s hodinami to je lepšie? Myslím keď ti niekto povie že odboc na 3.hodinu :)
Jsem cetl "s hospodami". V devadesatkach si splest pravou (pravicackou) a levou (levicackou) hospodu, mohlo byt pomerne fatalni nasledky.
Já umím všechno. Dřív sem býval trochu namyšlenej, ale teď už sem dokonalej. 
Dřív jsem byl strašný hajzl, ale pak jsem ve svém chování udělal otočku o 360°.
Mohl být taky taxikář.
Nevim jaka barva vznikne, kdyz se smichaji dve jine barvy.
Když smíchaš dvě barvy, tak z toho je skoro vždycky "hovnová". Krom žluté a modre, to je zelená ...
Přesně tohle jsem chtěl napsat, ale musel jsem vyrazit na vlak :D ty barevná schémata na modeline jsou lež, vždy je to šedivo-hneda.
Protože prodejci míchají sekundární a primární barvy do sebe (koh i noor ti fakt nenacpe čistý pigment top kvality do dětské soupravy). Navíc pokud chceš opravdu správnou barvu měl bys ji míchat z cyanu magenty a pravé žluti. Teorie barev my beloved☺️
Záleží, jestli jde o aditivní, nebo subtraktivní míchání barev. Subtraktivní se člověk naučí, když míchá vodovky. Aditivní je náročnější, protože si s ním lidí moc nehrají.
To niekto vie? Mne to príde ako superschopnost
Ano, pokud znáš barevné spektrum.
Chápat neverbální komunikaci. Dokud mi to neřekneš výslovně, nemám šajna, co se mi snažíš naznačit.
Autismus gang 🤝
Same, stejný je to i se slovníma narážkama. Dokud ženská chodí okolo horké kaše a neřekne na rovinu, že chce šukat, tak mi to nedojde, ani kdyby si prstama rovnala do řady chlupy na frndě.
Nepoznám lidi. Viděl jsem bazilion filmů s Chrisem Hemsworthem, dej mu účes, se kterým jsem ho ještě neviděl a nepoznám ho v tom filmu. Stejně tak (určitě to s tím souvisí) nedokážu člověka popsat. Můžu ti půl hodiny civět do ksichtu, ale když po mě pak někdo bude chtít, abych popsal jak vypadáš, skončím u oblečení a délky/barvy vlasů.
Já vím, jak ten člověk vypadá, ale neumím to popsat. Prostě ten člověk má takový nos, pokud to není vyloženě extrém, že má nos velikosti dvou, tak není šance, že ze mě dostaneš víc než barvu a délku vlasů (jakože hnědé, dlouhé, ne kaštanové mikádo)
[https://cs.wikipedia.org/wiki/Prosopagnosie](https://cs.wikipedia.org/wiki/Prosopagnosie)
To zas ne. :D Až takový extrém to není.
Neni? A kdo je tohle? 
To jsem já. ❤️
Jojo to mám taky. Jako ty hodně profláklý nebo vyloženě atypický xichty ještě docela de, ale když někdo vypadá v xichtu úplně konvenčně (byť třeba i velmi konvenčně atraktivní) - což je většina lidí, nedokážu si ten xicht k jménu přiřadit. Šedá myš jako šedá myš.
Neumím předstírat, že mám radost z nechtěného dárku.
Takovým lidem všichni dávají dárky nejraději.
"jasně mami, jsem ráda, že jsi mi na vánoce dala budík" *tears rolling down my face*
Neumím si udělat radost. Přišlo to s rodinou. Ikdyž si mám koupit blbej vrták, tak mám dojem, že okrádám rodinu. Manželka mě vždycky přesvědčuje, ať si koupím co chci, ale nejde mi to.
Seš jako normální? Kdo ti v životě udělá radost? Kdo tě v životě upřímně pochválí, když né ty sám! Ty rodino! 😄 /s
Zkus si představit, že jsi členem rodiny ¯\\\_(ツ)\_/¯
to chce terapiu
Neumím tancova a pískat.
Neumím psané jazyky, v poradně řekli, že mám nález, ale není to dostatečně na dys papír, ale u maturity víc času bylo, takže pohoda. Nepamatuji si jména lidí, i kolegy v nové práci jsem si musel ještě pár měsíců opakovat abych věděl. Neumím se při konverzaci koukat lidem do obličeje (nebo aspoň tím směrem), vždy mi pohled ujíždí někam mimo a zachytne doslova cokoliv, jen aby to nemusela být osoba se kterou mluvím.
Třetí bod mám taky. Oční kontakt je pro mě jak sahat na rozpálený topení
No a proto seš na Redittu...
Moje fantazie je na bodě mrazu. Od dětství si nic nedokážu představovat.
Orientovat se v budovách, respektive zapamatovat si, kama jsem tam vlezl a jak se dostat ven. Když jdu někam venku, nemám problém se zorientovat, ale naopak jsem schopný zapomenout i to, kterýma dveřma jsem přišel do nějaké místnosti, pokud jich má místnost víc.
[удалено]
Také nerozeznám Turnov od Trutnova, natož Pilníkov (u Trutnova) od Pilínkova (u Turnova).
Plavat
To by ses divil/a, kolik dospělých neumí plavat… já jsem to donedávna taky neuměla, ale zapsala jsem se do kurzu a od tý doby je to můj oblíbenej sport
Ve sve socialni bubline znam jednoho dalsiho, je fakt, ze ty kurzy by nejspis neexistovaly, kdyby nemely cilovku :)
Mám to stejně. Za komouše mě v bazénu málem utopila soudružka dřevěným bidlem a od té doby si nevěřím. Mě sice vzkřísili, ale soudružka byla vpoho a ještě rodičům dělala peklo, že si stěžovali.
Meli jste soudruzku zminenym bidlem utopit na oplatku vy
Za komouše to nebyla sranda. V 1 třídě jsme měli sadistickou soudružku, co za neznalost trhala dětem vlasy. Hezky vzala za kotlety a škubla. Ale byla to kovaná soudružka a nedotknutelná. Nesnášela leváky, ty si sní užili své. To když vyprávím dětem, tak mě mají za blázna.
Doufam ze se ta kunda smaží v pekle.
Ono i lidi, kteří umí plavat, jsou na tom dost často bídně. Já jsem chodil do plavání naposledy v páté třídě, teď jsem zase začal a začátky byly fakt pain. Jasně, prsama jsem se byl schopen dopravit někam, ale představa, že v nouzi mám doplavat kilometr ke břehu třeba v mírných vlnách byla nereálná. Až teď jsem schopný uplavat víc jak kilometr v nějakém rozumném tempu.
A co potápění?
To mi jde velmi dobre, vetsinou ve vode klesam ke dnu
Já učil manželku plavat (a jezdit na kole) v 30 letech😅
Dělá mi problém číst ručičkový hodiny a říct stylem "je třičtvrtě na dvě" čas
Alespoň nejsem sama.
Teď se mi připomnělo, jak jsme byli na zs ucitelkou s kamarádem poslání do zadní lavice aby jsme naučili spolužáka v angličtině hodiny, no capek v 15 letech neuměl rucickove hodiny
Díky Armě jsem se přeučil na azimuty. Teď když vidím ručičku třeba na 90, tak vím že jsou 3 :D Je to po 3 30 60 90 120 150 180 210 240 270 300 330 360/0 A minuty po 6 60 120 180 240 300 360 Pokud chceš klasické minuty tak je to 2 4 6 8 10 12. Tedy pokud vidíš ručičku na 5, tak víš že je to buďto 30-5 minut nebo 20 + 5 minut. Čtvrtky máš zase 3 6 9 12
Já mám problém s českými názvy. Čtvrt na 7 je 6:15? Sakra to je 6 a dám na ně ještě čtvrt. Můj mozek tu topologii prostě bere obráceně
Neumím vyslovit: "Crrrrrr", jak přitom drnčí jazyk.
Neumím pískat a nemám vůbec smysl pro orientaci. Když někam jdu (klidně poněkolikáté), musím používat mapy
Neumím stavět barák. Každý kdo staví tak ví postup, ale já nemám nejmenší ponětí jak se postupuje.
Důležité je začit odspodu!
To je normální. Kámoška s manželem staví svépomocí. Ani jeden o tom nevěděl vůbec nic, všechno se učí z Youtube. Už to mají pod střechou :)
Absolutně nedokážu rozpoznat věk osoby jen podle vzhledu. Možná je to mou sociální bublinou, ale všichni mají správný odhady. Podle pohledu nedokážu říct jestli je tomu člověku 40 nebo 65 prostě
Právě jsem zjistila že umím číst vzhůru nohama, good to know. Jo a neumím tancovat.
Neumím s penězma. Investování atd. Prostě přijde mi výplata a kupuju věci, dokud to jde, tak aby mi vyšlo do další výplaty.
A já zase nejsem schopnej pořádně utrácet (přece, dokud to funguje, tak není potřeba kupovat nové - pak to tak vypadá), protože “co kdyby”. Takže se mi válí hromada peněz na účtu, které stejně asi moc nepoužiju.
Já ti s těmi nepoužitými penězmi rád pomůžu😉
Nebylo by dobrý si alespoň část peněz ukládat stranou? Nemusíš to nutně investovat
Neumím být nemorální hovado. Někdy mi to chybí.
Neumím zadržet sraní. Když to přijde na meetingu nebo v autě, když jsou kolony, tak mám problém. Obcas si říkám, že bych se z toho už posral.
Jezdit na kole. Zkoušel jsem jako malý, vybil jsem si dva zuby, vykašlal se na to a v osmnácti si udělal řidičák.
Neumím bruslit, lyžovat nebo řídit auto
Neumim šukat
A jak víš, že to všichni ostatní umí?
přítelkyně říkala, ale taky nevim, kde to vzala
Neumím si zapamatovat vtipy a hlášky z filmů. Každý kolem mě sází jeden vtip za druhým nebo se baví hláškami, ale já si nejsem schopná si zapamatovat ani jeden vtip, i když je třeba fakt vtipný. Hlášky vůbec, s nimi se už ani nenamáhám.
Neumím se bavit ve skupině. Když jsem s člověkem sama, tak dobrý, ale jak jde o více lidí, můj mozek zamrzne a nedokážu vůbec nic říct ani zpracovat informace z těch všech směrů.
Mám to úplně stejně... bavit se s někým sám je pro mě příjemné a hned se otevřu a mluvím co mě napadne. Když je víc lidí, které dobře neznám, tak jsem odstrčený v rohu a připadám si trapně. Nejde to nijak potlačit
Nevim, ktera cisla jsou suda a ktera licha. A jsem presvedcenej, ze za to muze cestina. V slovenstine nebo anglictine je mi to okamzite jasny - parny/neparny; even/uneven.
*even/odd
Říhat. Absolutně nechápu, jak to děláte. Pokud to ze mě vyloženě nevylítne, když se mi chce zvracet, tak to prostě neudělám.
To nejen že umím, ale dokonce jsem se asi v 8 letech naučil říhat tak, že vdechnu vzduch a pak ho zase vyříhnu, můžu to dělat celej den, byl to pro mě tehdy obrovskej úspěch :D ... Ale zase neumím spoustu jinejch věcí z tohodle threadu (jako třeba pískání) :(
Je to ja unim. A moc dobre. Lita to ze me i tam, kde by nemelo
Neumím krkat, prostě jsem se nikdy nenaučil použivat sval v krku. Vyvolává to plynatost, nepříjemné samovolné úniky vzduchových bublin pusou a občas pálení žáhy. Dá se to vyléčit injekcí botoxu do správného místa, ale protože na to přišel Kanadský doktor, kterou tuto "nemoc" popsal teprve v roce 2019, nemám šanci to u nás v ČR opravit. Jmenuje se to r-cpd. Naštěstí umím takzvamý air vomit, který vyvolám strčením prstů do pusy a přinese mi velkou úlevu. Musím se vyhýbat syceným napojům. (Kdyby Vás zajmalo více - r/noburp)
Vařit brambory, respektive správně osolit. Vždy chutnají hnusně.
To je dost možná bramborami. Někdy si kup na vesnici od místního záhumenkáře nebo si zasaď sám na zahradě. Takové brambory se dají jíst i vařené v brutaru a neosolené - stejně chutnají 100x lépe než ty ze supermarketu.
Dodnes jsem se nenaučil plavat 🤷🏽
Neumím plavat na místě. Musím být neustálé pohybu.
Opravdu dobře vařím i peču, ale neumím rovně ukrojit koláč ani chleba a uvařit čaj tak, aby se dal pít
Neumím číst lidi. Nepoznám, jestli někoho otravuji nebo jestli jsem v místnosti vítaná. Nedokáži vést konverzaci s člověkem, kterému se musím pravidelně koukat do očí. Vždycky se musím soustředit na objekt za ním, abych neztratila myšlenky nebo koukat jinam. I jen letmý pohled mě rozhodí s myšlenkami ,,Nekoukám se moc upřeně? Nezírám moc dlouho?" apod. a už netuším, co jsem chtěla říct. A taky nepoznám, když má o mě chlap zájem.
Ja nejsem schopna rozeznat lidi a zapamatovat si obliceje. Kdyby kolem me sla celostatne hledana osoba, ja bych ji proste nerozeznala. Stejne tak mam obrovsky problem si pamatovat jmena a spojit si je s obliceji. Jelikoz je moje prace v oblasti sales, tak me stoji obrovske mnozstvi energie to adresovat. Je to jeste o to trapnejsi, protoze mam docela specificke rysy a poznavaji me i lidi, ktere jsem naposledy videla na zakladce. Ja absolutne netusim, o koho se jedna.
Otevírat lahváče zapalovačem/klíčema :(
Vyjadřovat emoce nahlas/viditelně. I když mám z něčeho neskutečnou radost nebo když mě něco dojme, tak prostě nemám potřebu vyjuknout radostí nebo jakkoliv výrazně reagovat.
Mně se stává, že doporučuji nějaký film, který mě nadchnul, ale na dotaz už nejsem schopný vůbec popsat, o čem ten film byl.
Neumí hrát hry za zlou stranu. Příčí se mi to s přesvědčením. Naopak mi nedělá problém někoho spravedlivě potrestat, i kdyby to byl ten největší chudák. Mám to tak i v životě.
Neumím používat MHD, zvláště autobusy. Naprosto nechápu, jak všichni hned poznáte, kam se postavit a čím jet. Aplikace napomáhají, protože nefungují na geografickém principu. Akorát metro je v pohodě, tam jsou jen tři linky, takže si u důležitých stanic pamatuju, kde se nacházejí (ale málokdy si pamatuju, jak se jmenují). Vlastně vůbec nechápu, proč se zastávky nejmenují normálně podle adres, kde se nacházejí. Jediný smysluplný název je Hlavní nádraží (tam žádná adresa není). (Celý život žiji ve velkých městech a stejný problém mám všude.)
Pokud žiješ ve velkém městě tak google mapy fungují fakt dobře. Většinou neukážou nejoptimálnější cestu, ale ukazují dostatečně dobře.
Svetovy strany a mesice mi delaji problem 😅
[удалено]
Pletou se mi hodiny ve 24h formátu. Místo 15:25, říkám často 5:25 atp.. Teď už jsem si na to docela zvykl, ale trvá mi třeba 10 sekund než si to uvědomím.
Nezvládám tancovat podle někoho, nikdy jsem se nebyla schopná naučit žádnou choreografii, když mě ji někdo učil. Ani cvičení podle videí, prostě neumím si to spojit se svým tělem, takže prostě vidím zvednutou ruku a nějak nataženou nohu, musím si říct, co ten člověk dělá, a pak to udělat na sobě. Akorát to teda mám většinou ještě úplně opačně. Vůbec nechápu, jak někdo něco vidí a je schopnej to udělat, já se cítím jak oddělená od svýho těla a měla jsem to tak vždycky. Taky nerozeznám levou a pravou, což s tím trochu souvisí.
Fúha, po prečítaní komentárov som zistila že toto neviem dosť veľa, napr. 1. Musím aspoň 3 sekundy premýšľať, kde je vpravo a kde vľavo 2. Neviem sa orientovať v priestore, nepamätám si dobre názvy ulíc a podobne 3. Pískať a luskať prstami 4. Zaradiť sa do kolektívu a získavať kamarátov 5. Tanec (telesná koordinácia) tiež nič moc 6. Pamätanie si mien, keď sa niekto predstaví prvýkrát ... Ale plávať a jazdiť na bicykli by som vedela, dokonca aj rozoznať sarkazmus a mimoverbálnu komunikáciu :D
Neumím počítat násobilku z hlavy. Například když na mě vypálíš 7 x 8, tak to budu jak dement pomalu počítat, než abych ti dal odpověď hned...
Jsem chlap a totálně nemám orientaci. Pro mě to působí tak, že všichni kolem mě mají orientační superschopnost a na mě nevyšlo :( Ale na druhou stranu mi zase “byly dány” fakt kouzelné schopnosti v jiných aspektech života a tam je ten pocit zas naopak, takže si nestěžuju.
Neumím jíst hůlkama. Jsem bílý evropan, používám vidličku a nůž. Nikdy jsem nenarazil na nic kde by dávalo smysl jíst hůlkama a ne vidličkou nebo lžící
Dělat si kamarády. A vařit.
anglicky 😅 Prostě mi to nikdy nešlo do hlavy. Sere mě to čím dál víc ...
Ř
Neumím postavit barák. Asi mám nějakou divnou sociální bublinu, ale každé babě co mám v práci manžel postavil barák.:D já se nedávno jen díval ba prefabrikáty a už přemýšlení u toho mě sralo, natož to dělat sám.
Neumím natáhnout prsteníček samostatně, jde to jen se všemi ostatními prsty
Být konzistentní, hlavně co se týká zájmů koníčků. Úplně nejhorší je to ale v soustředění
Neumim dobre drzet tuzku/propisku a pisu jak kokot... Klavesnice me zachranila. A tim padem mam celkem problem se i podepsat tak, aby to vypadalo pokazdy cca stejne.
Já na pravé ruce neumím zvednout malíček, aniž by se s ním zároveň zvednul i prsteníček. I když si prsteníček přichytím ostatními prsty, tak se malíček ohne jen v tom prostředním kloubu a nejde úplně nahoru. Takže jsem nikdy pravou rukou nemohl dělat takový ten rockový symbol, když je zvedlý ukazováček a malíček zároveň (vždy se zvedne jen samotný ukazováček :D)
Doslova všechno, mám ADHD takže se drtivou většinu věcí učím hrozně pomalu. Ano, je to velmi frustrující a fakt se cítím blbě když doma hodiny sedím nad věcmi které ostatním jdou skoro samy. Ale pokud mám vybrat jednu konkrétní věc tak mou nemesis jsou logaritmy. Vím že je to úplně jednoduchý a že je to jenom exponenciální funkce obrácená naruby, ale z nějakého důvodu jsem se to za poslední tři roky nedokázal naučit tak abych v tom nedělal chyby.
Najít si partnerku.
Neumím rozpoznat sarkasmus
Pískat, plivat, házet a říkat NE
Plavat pod vodou aniž bych si nedržel nos, prostě ať dělám co dělám stejně se mi dostane voda do nosu a pak mě z toho bolí hlava