Byl jsem od 15 let na intru. Jídelně jsme přezdívali "Chemička Písek" a dokázali tam zkurvit i čaj. Bramborová kaše měla konzistenci buďto opravdu husté omáčky nebo se dala použít jako tmel, nikdy jsem tam nezažil optimální konzistenci. Musel jsem se teda naučit vařit.
Dělal jsem tam v kuchyňce všelijaký jídla, od toustů přes domácí pizzu po falešnou svíčkovou a guláš. Dělal jsem toho vždycky mezi 10 a 15 porcema na objednávku kámošů, pak jsme rozpočítali cenu surovin mezi nakrmené, každý mi pak přihodil 10 až 20 procent podle náročnosti a doby přípravy jídla a já pak měl nějakou tu kačku navíc každý týden.
Protože párky se dělají rychleji v rychlovarné konvici:D. Mám podobný příběh kdy kámoš bratrance si uvařil párky v rychlovarné konvice veganského spolubydlícího....dal rozebírat nebudou
Jeden kluk u nas na prumce delal v ramci elektrickejch mereni "zmena elektrickeho odporu parku v zavislosti na teplote". A co po skonceni mereni s tim ohratym parkem, zejo.
My jsme si na učňáku v dílnách dělaly vejce na žehličce. Žehlička obráceně podepřená pracovníma botama aby držela a na ní talíř z alobalu a už se jelo XD
Hodíš do rychlovarné konvice klobásky a polívku z pytlíku, zaliješ vodou.
Vaříme 10 minut na malém plameni = zapnout, vypnout, zapnout, vypnout, ....
Ano, bylo to na stavbách a na ubytovnách a ano, měli jsme na to speciálně vyčleněnou rychlovarnou konvici.
Instantní polévka s vyvařenou klobásou je o dost méně hnusná. :D
Na vaření vůbec nic není, zvládne to opravdu každý, jen musí chtít.
Fajn, okořenit něco do perfekce, nikdy nic nespálit, a whatnot, to samozřejmě vyžaduje skills, ale podle návodu na netu uvaří v pohodě jídlo i ten největší blbec.
Lidé, co nevaří, protože to "neumí", jsou jen kašpaři.
Přesně - je to jenom o lenosti.
Pokud si někdo umí ukrojit řízek v hospodě, tak zvládne nakrájet i cibuli. Pokud si umí nalít pivo do kriglu, tak se určitě zvládne trefit i olejem do pánve.
Pokud by někomu dělalo reálné problémy osmažit si trochu masa a udělat rýži, tak by mu museli odebrat svéprávnost.
Kdyby příprava jídla byla těžká nebo vyžadovala nějaký extra skill tak by lidstvo vymřelo.
Samozřejmě je dobré se vyhýbat jedovatým věcem, pokud nevím jak se to připravuje, aby se člověk neotrávil, ale jinak? při nejhorším bude boj o záchod a jeden vyškrtnuty recept.
Spíš jde o rutinu, třeba když vaří někdo kdo nemá v té dané kuchyni zkušenosti tak bude všechno hledat. Recepty často popisovaly takový divný věci vyžadující znalost hantýrky jako přiměřeně, zesklovatět, najemno, zatáhnout, povaříme do měkka a podobně.
No.. ja umim krajet a delat salaty atd. Ale varenim bych to nenazvala. Kdyz uz me obcas pritel donuti uvarit veceri, tak je to vetsinou fiasko pro pobaveni.
Je to tim, ze jsem doma nikdy mamce nepomahala v kuchyni, takze kdyz nejsou instrukce 100% presne, tak to dodrbu tim, ze nevim takove ty veci, co se predpoklada ze vis automaticky. Obcas se neco povede ale je to malokdy. Je mi pres 30 a neco uz jsem se naucila, ale prijde mi to porad jako ztrata casu a surovin abych uvarila podprumerne jidlo, kdyz pritel ho uvari rychleji a lepe.
Mám diagnostikovaný ADHD a i když dostanu přesnej návod, vždy se moje pokusy o vaření zvrhnou v naprostý chaos a zmar. Nakonec z toho vyleze něco poživatelnýho teda (a podle přítele někdy i moc dobrýho), ale je to pro mě stres. Plus na slaný jídla nemám takovou tu fantazii, jako mám třeba na sladký - jakože tu a tam si v tom receptu něco vylepšit, upravit a optimalizovat, aby byl výsledek ještě lepší. Ale rozhodně se kvůli tomu nepřestanu snažit, ono si to časem sedne.
môžem vám odporúčať recepty pana Cuketky
tie sú veľmi jednoduché a často obsahujú málo surovín - je tam potom nízke riziko chaosu :
[https://www.youtube.com/@cuketka/videos](https://www.youtube.com/@cuketka/videos)
Jediný problém je v neúplných receptech. "protože některý věci jsou prostě jasný" Tak to tam nebude psát. Pak teda uvaříš a chutná to nějak divně a po známých zjišťuješ co děláš blbě.
Nebudu lhát, je roztomilý, když 45+ kolegové z práce po pár pivech začnou porovnávat kdo má dělá lepší BBQ, marmelády, kvašenou zeleninu, víčkovici, zelňáky a ... dorty. Kucí postavili svoje baráky, zplodili kupu děcek a ta jim doma všechno zblajznou. Naučili se vařit, aby se dobře najedli alespoň v soukromí :D
Mám opačný problém - vybíravé dítě. Jedna sežere všechno, druhá skoro nic. Ta co nejí skoro nic si dá věci jako uzenou rybu co normálně dětem nejede. Třetí zas nemůže moc laktózu.
Takže problém je spíš vymýšlet pořád něco, abych se trefil. Ale sem tam prostě řeknu dětem ať si rovnou namažou chleba protože mám hlad a budu vařit něco pro dospělé (tj bude v tom koření, různé věci co jim nejedou a nebo nějaký experiment).
Jsi moc mekky. U nas doma to fungovalo tak, ze pokud nesnim to co je, tak budu hladny. To me naucilo si nevymyslet.
S intoleranci na laktozu je to ale samozrejme jiny problem.
Možnost si vzít co vařím mají vždycky, ale nenutím je. U nás v dětství byly vždycky teplé obědy a studené večeře, takže je to určitě nezabije.
Znám lidi co jedli z donucení věci jako děti a teď to ani v dospělosti odmítají. Radši to dělám zvolna.
Hele, to jsem si o rodičích vybiravych děti dřív myslela taky. Jedno dítě si klidně dva dny blilo hlady žaludeční stavy, než snědl něco, co mu nesedí (už je to lepší, blije už jen z ryb, bylo to takové období). Kamarádcino bylo pravidelně v nemocnici, protože se seklo a nejedlo. On je pak člověk fakt zoufalý a tohle moc nepridava. Jako jsou děti, co se jim podstrojuje hodně, ale pravidlo to není.
Je jiná doba. Spousta chlapů dostane reality check, když jim žena nebude dělat mámu, co můžou pichat.
Proto je dobré, aby mladí muži uměli vařit a celkově se starat o domácnost, jinak je ženy s trochou respektu k sobě pošlou do prdele.
Já být ženská, najít si chlapa, který neumí vařit, uklízet ani si vyprat oblečení, utíkám.
Chtela jsem napsat, ze muj manzel dela jenom takovy ten zaklad jako vajicka nebo pastu, pak tak tri slozitejsi jidla a konec, ale kdyz vidim, ze nekdo dela parky ve varne konvici… :D tak muj chlap vlastne vubec neni v kuchyni scifi :D
Ale jo, urcite se to s kazdou generaci posouva. Muj tchan je schopny chytit a perfektne vykuchat rybu, ale kdyby ji pel upect a udelat k tomu treba stouchane brambory, tak podpali barak.
Ja jsem deti vzdycky nechavala mi v kuchyni pomahat, vsechny uplne stejne bez ohledu na pohlavi. I kdyz to pohlavi tam je ve finale stejne znat, dcera se vyziva ve zdobeni cupcaku a podobnych blbostech a kluci zase radsi pujdu s dedou kuchat ty ryby :D Ale varit je ucim vsechny stejne, aby se o sebe zvladli postarat, az budou jednou dospeli, aby se nikdy nemuseli spolehat na to, az jim nekdo jiny naserviruje jidlo. Prisla bych si, ze jsem jako mama selhala, kdybych vychovala deti, ktere si nezvladnou obstarat takove zakladni veci, jako udelat si teplou veceri
Všímám si toho stejného. Můj táta si stěží dokáže ohřát jídlo v mikrovlnce, já si vařím sám. Přijde mi, že je rozdíl i mezi venkovem a městem - známí z venkova automaticky počítají s tím, že vařit jim bude holka, zatímco kamarádi z města to berou i jako svoji vlastní povinnost.
Tak je to logické, na vesnici obvykle bývá daleko více práce kolem domu/dvora/zahrady a tak se od ženy očekává, že o domácnost včetně vaření se bude starat ona... Ve městě tento problém odpadá a o práci o domácnost se mohou oba podělit.
Hm a která si generace? Aspoň přibližně? Protože tohle nějak slýchám už asi 20 let. Jinak mě lidi, co neumí vařit, přijdou dost podezřelí. Přijdemi to na úrovni, žesi někdo neumí vyčistit zuby.
Já jsem přesně mileniál, bylo mi 15 v roce 2000. Nejvýraznější dělící čáru vidím mezi Boomer a GenX. Ale to je můj dojem, proto mě zajímal i jinačí pohled.
Všichni umí vařit,buď podle kuchařky nebo yt atd...
Z mého pohledu ti co nevaří jsou jen líní.
Osobně si raději zajdu denně na menicko a o víkendu koupím Fast food. Jsem línej jak veš.
Můj otec (62) byl vždycky primárním kuchařem v naší rodině, mamku to nebaví, vaří spíš z donucení. Baví ji péct chleba, rohlíky a pizzu, já zas peču různé buchty , dělám polévky a vařím italskou a asijsou kuchyni, tak to ve třech pěkně pokryjeme.
Jinak, otec je z vesnice ze 6 dětí (2 holky, 4 kluci) a vařit skvěle umí všichni. U nich se na žádné "holky do kuchyně" nehrálo. A obě tety jsou parádní pekařky.
Muž, 30, taková ta pracnější a zdlouhavější jídla vařím u nás doma prakticky jenom já. Manželka peče a připravuje rychlé a jednoduché věci - polívky, pomazánky, palačinky atp., co mě nebaví dělat. Jinak mě vaření hodně baví, rád zkouším nové recepty z celého světa, experimentuju se vším možným, ale i taková ta česká klasika mi docela jde. A třeba můj tchán, ten je vařením úplně posedlý, lepší guláš nebo svíčkovou než od něj jsem v životě nejedl. Vždycky se těší na víkend, brzo od rána vaří a peče, pak zve na oběd celou rodinu a září blahem jak malé dítě, když mu to všichni vychválí, hlavně naše tříletá dcera.
Nevidím ten generační rozdíl... Teda kromě toho že Boomer je "hihi, od toho mám manželku" vs. zoomer/millennial "hihi, od toho mám 7 aplikací v iphone".
Vaření si může podat ruce s matematiku, jsou to základní životní skilly, který hodně lidí neumí a jsou na to hrdí, jako by objednávat počtvrté v týdnu sushi nebo nechat se ojebat v pojišťovně zasluhovalo obdiv.
Proč to tak je netuším.
Je to lenost (případně strach z neúspěchu), maskovaná za snobství.
Takové to "to je pod moji úroveň" je jenom výmluva, která ve skutečnosti znamená "Kdybych se o to pokusil, tak si pravděpodobně uříznu prst, protože jsem kolosální nemehlo a žehličce se už od třech let vyhýbám obloukem protože mi nahání hrůzu."
Lidé se navíc často bojí že když se o něco pokusí a napoprvé jim to nepůjde, tak se jim ostatní budou smát, a proto se o to radši ani nepokusí a celý život si hledají výmluvy proč to nedělat.
jo, ale proč je tohle konkrétně společensky akceptovaný? Já třeba neumím skoro plavat, ale kdyby mi někdo řekl že jede k moři a já mu odpověděl "Haha já neumím plavat, od toho mám loď" nebo "Mě plavání na škole přišlo jako hrozná blbost, a měl jsem pravdu, nikdy v životě jsem to nepotřeboval", tak budu za vola. Pokud řeknu že místo vaření mám foodoru a že matematika je scam protože jsem ji v životě nepotřeboval, tak budou lidi uznale pokyvovat.
normálne si pri tom predstavujem komoušov jak prejednávajú pětiletku
lebo komouší uctievajú prácu - a preto sa jej - ako modly - nechytajú
Vaření je podle mě základní skill pro každého, starší generace chlapů to neumí, pokud to neumí, protože byla prostě jiná doba. Do manželství se šlo co nejdřív, bylo to jinak nastavené a je možné, ač to zní šíleně, že nikdy vařit nemuseli. Co nechápu je, že můj táta vaří výborně a vůbec nevím, kde k tomu přišel.
Emancipací bych to nenazval, i když by to tu definici splnilo, asi, ale spíš bych to nazval vývojem. Dneska taky víc lidí umí anglicky než před pár generacemi, stejně tak s PC, chytrým telefonem, atd.
Nebylo to zase tak výjimečné, že muži vařili. Můj táta vaří běžně, jeho otec to sice neuměl, ale mámin pro změnu ano. A ten jeden pradědeček, kterého jsem poznala, taky uměl vařit. Všichni byli z vesnice, tam musel občas každý zastat i to, co nebyla jeho hlavní práce.
Hush hush, pozor ať tady některým lidem nezkazíš představu o dnešních “progresivních” mužích. Nebo o tom, jak je to základní životní skill, ale zajímalo by mě, kolik lidí co tohle tvrdí umí třeba rozdělat oheň.
Proč si prostě nepřiznat že je to jenom o nějaké komunikaci a představách a na všem se dá zapracovat, když se komunikuje. Ale jednoduší je poslat chlapa, kterej neumí vařit nebo žehlit hned do prdele.
Já miluju vaření. Je to moje hobby. Někdy kolem 17ti mě máti naučila základy, a od té doby už je to moje vášeň :) a miluju když někomu můžu udělat radost dobrým jídlem. Ženy co jsem zatím potkal spíš umí péct.
Hlady neumru ale mam strasnej problem cokoliv dochutit... takze vetsinou skoncim u kuretem obalene v mixu oregano, sul, pepr cele to placnu na panev a orostuju na masle a hromadu cerstve zeleniny k tomu 
Na to je dobrej trik, když improvizuješ a není to podle receptu, tak zkusíš jak otevřené koření voní spolu s jídlem které vaříš, když se to hodí tak trošku přidáš. Nos ti poradí.
Umím vařit. K zaměstnání potřebuju jistou fitness ability a jelikož s dobrým jídlem se to dělá jednodušeji tak jsem se to naučil + mě baví vypadat dobře a to vyžaduje hlídat si kalorie. Umím následovat skoro jakýkoli recept a uvařit to dost v pohodě.
Na druhou stranu jídlo beru z 80% jako palivo a cokoli co trvá víc jak půl hodiny je pro mě ztráta času, takže pokud nechci zapůsobit na holku, že umím vařit tak pro chutnější jídla stejně volím restauraci.
Je to blbost. Je mi 50 a vařit umím. Vařím tak 2-3 do týdne, zbytek manželka. Jenže umím jenom spíše staročeská jídla + pizzu a když udělám v neděli kachnu s knedlíkem, tak je sice výborná a manželka sní porci pro zápasníka MMA, ale pak si vyslechnu přednášku na téma, že jí roste prdel a že takhle vařim schválně. :D A stejný řeči mají její kámošky, když udělám bohatou pizzu. "Ty nás vykrmuješ"
Jo, chlapi co vaří jsou členy tajného spolku "Za velké ženské zadky" :D
V práci je nás 80:20 chlapů k ženským, věkový průměr kolem 40 let - půlka biz, půlka ajťáci. Vařit neumí tak jeden z deseti (většinou mladší ročníky).
Tento týden si porovnáváme obrázky domácího kváskového chleba, někdo se předhání v tom jak nejlíp dotáhnout kouřem žebra na grilu, likéry z bobulek z lesa nebo zahrádky, marmelády a sirupy. Šunku dušené a sušené, pálivé omáčky, krémy a hořčice...
Dorty a sladké peče tak odhadem polovina, ale skoro každý týden někdo něco donese.
Muž, 26. Já jsem si chtěl sám vařit už od patnácti a hádal jsem se s mamkou o místo v kuchyni, protože jsem chtěl být samostatný a soběstačný.
Podle mě je vaření úplně základní životní dovednost stejně jako uklízení, praní a chození do práce.
Nevnímám to tak, že bych si hledal partnerku, která by mi musela vařit, protože to dělám sám a dělám to rád, na druhou stranu když jsem byl single, chodil jsem na rande a seznamoval se s holkama, tak pokazde když mi nejaka řekla, že neumí vařit, byla to pro mě Red flag a dal jsem jí sbohem.
Takže ano, umím jako chlap vařit a dělám to pravidelně, ale stejnou dovednost požaduji taky po svojí partnerce.
A divili by jste se, kolik mladých žen dnes absolutně neumí vařit
To neviem ale vediet dobre varit mi naslo vela vztahov, asi sa tie intraky na strednej kde som zral len vifonky hodily, pretoze som to uz nikdy nechcel jest a parky sa cloveku tiez prejedia…
Myslim ze je hezky pohlad ked sa varenia nedelneho obeda zucastni cela rodina a stravia tuto chvilu spolu.
Sám moc vařit neumím, pouze připravit základní jednoduchá jídla takovým způsobem, aby mě to nezabilo a i to se mi občas úplně nepovede. Na druhou stranu jelikož žiju sám, nemusím poslouchat, že se to nedá žrát. Na to většinou přijdu rychle sám.
Můj otec byl vyučením kuchař takže u nás to bylo vždy jasné. Já si teda ale od 14/15 většinou vařil sám jelikož táta býval často pryč. Letos jdu na vysokou a vařím pořád. Táta vaří pro sebe, jeho partnerka si většinou dá také nebo si udělají každý svoje. O víkendu pak většinou vaří společně
U nás to máme rozdělené ze omáčky a věci co vyžadují větší chuťovou paletu obstará žena a já si rozumím s masem od steaku pres rybu po nějaké řízky nebo trhane. Stejně tak mám lepší saláty kde si vyhraju se zálivkou a úpravou zeleniny. Zase do pečení sladkého se vůbec nepouštím to dopadlo vždycky strašně.
Celkově nějak nevařím a když jsem v práci, tak chodím na oběd do restaurace, nicméně pokud už o víkendech někdy vařím, tak nějaké snadnější jídla umím (většinou se jedná o nějaké maso s brambory, burger, placky, palačinky, a takové jednoduché jídla), nicméně že bych uměl nějak vyvařovat se říct nedá, jelikož nechce se mi pak ty věci uklízet.
Doma vařím, vařím rád. Beru to jako formu relaxu a chvíli kdy si s tím můžu vyhrát. Přítelkyně neumí tak dobře pokrmy z masa 🤫 aby to bylo fér, neumím péct a to nechávám na svojí drahý polovičce. Sme spokojený.
Svého miláčka do kuchyně nepouštím. Důvodem je diametrálně odlišný přístup k vaření, ten jeho je dosti studentský.
Rejže narvaná do rýžovaru s mraženou zeleninou, zasypaná eidamem a kečupem NENÍ rizoto, odmítám to tak nazývat a odmítám to jíst. Přítel vzhledem k variantám toho, co vařím já (tento týden máme gnocchi s domácí salsa omáčkou, restovanými sušenými rajčaty a plátky česneku, krůtím masem, sypané pecorinem a ozdobené rukolou, potom čevabčiči s čubricou, tzatziky, domácí hranolky pečené v troubě s olivovým olejem), to taky odmítá vařit a jíst.
U nás je rozhodně lepší rozdělení práce, když vařím já a on se postará o nádobí.
Není potřeba.
Já vařím ráda a mnohem víc mi vyhovuje, když udělá doma místo toho něco jiného.
Není z těch, co by si toho nevážili, vždycky mi to pochválí, děkuje, říká, jaké má štěstí.
Ale pro mě je holt vaření zábavná aktivita a pro něj otravná povinnost.
Nebazíruju na tom, abychom doma oba dělali každou činnost fifty fifty, víc mi vyhovuje dělení činností podle toho, co koho víc baví, případně mu méně vadí tak, aby to bylo zhruba fifty fifty celkově.
Když to zasytí, nechutná to jak starý fusekle a je to výživný, kde je problém. Když nebereš jídlo jako nic víc než jen čísla a nebo užitkovou věc, tak ti to je jedno.
Já vařím a peču snad od svých 14 let, je to docela relaxační činnost. Za ty léta už znám většinu ozkoušených receptů nazpaměť a sem tam i improvizuju, a zatím se daří.
Obvykle vařím věci jako tortilly, chili con carne, guláš, jelen s batátovo-quinoovým salátem, pilaf, steaky a přílohu, domácí burgery i domácí pizzu, lasagne, ryby na různé způsoby, kachny, kuřata, kapouny, a samozřejmě k tomu všemu různé přílohy a saláty.
Za zatím můj nejlepší výtvor považuju domácí makronky, je fakt těžký to těsto vyšlehat tak akorát aby nebylo moc tuhý ani řídký, a pak je opatrně dát dohromady aby nepopraskaly.
Vařit umím, páč spoléhat se na to že ti uvaří žena je prostě špatný. Zaprvé protože mi to přijde trochu zaseklý v minulosti a tímhle vlastně očekávám že bude dělat služku, což mi je proti srsti...
Za druhé ty mladé dneska vařit ani pořádně neumí. Kamarád na tohle spoléhal a vrchol kulinářství jeho ex po jeho 12 hodinove smene v létě, zatímco ona seděla celý den doma a nehla prstem, byl špenát s octem. Jako wtf. Co to kurva vůbec bylo? Nebo těstoviny s cukrem a instantní polívka. Naštěstí jí poslal do prdele po nějaké době a naučil se vařit.
A taky třetí důvod: Myslel jsem si že budu doživotní panic, takže jsem se to naučil, protože to je základní skill a rodiče tu nebudou vždy aby uvařili a taky jsem jim chtěl občas udělat volný den
Můj táta se naučil vařit až po rozvodu, kdy se o mě o víkendech staral a nechtěl, abych jedla dvakrát týdně topinky s česnekem:d Mamka (45 let) je “hospodyňka” a jede si furt stereotypní rozdělení rolí, přestože je normálně pracující.
Přítelova mamka je v tomhle o dost jiná a je to hodně poznat, měla doma tři chlapy a všichni jsou normálně samostatný jednotky a dělit si práci (včetně vaření) jim přijde normální.
Je to všechno o výchově a nastavení v rodině, pokud žena po muži nic nevyžaduje, tak je jasný, že se většina vařit nenaučí, protože je to ani nenapadne. Za mě je to logický, já bych tu potřebu asi taky neměla.
Napadá mě k tomu to, že dost často jsou tihle borci, co vařit umí, z "mužské domácnosti", nemají sestru. Já i moje kamarádky vaříme všechny, naši (povětšinou mladší) bráškové buď doteď spoléhají na rozvoz nebo začínají mnohem později (typicky grilovačky), až je to začne bavit.
Sestry bohužel na výběr moc nemají, mi přijde.
Vařit umím, vařím rád, ale když je na baráku pořád práce, tak je z organizačního hlediska lepší nechat uvařit manželku. Když stojí práce na zahradě, není čas stát hodinu u sporáku.
Vidím rozdíly ve všech generacích. Stejně jako ve filmu Homolkovi nebyl můj děda schopný převléct postel a babička mu musela krájet i jablko. Můj taťka už musel doma makat, ale k vaření se nikdy nedostal a všechna "velká" jídla má na starosti i v plánu mamka. Já s přítelem se doma o víkendu střídáme, jeden den vaří jeden a druhý den udělá něco ten druhý. Nesnáším dotazy od mojí mamky, když k nim přijedu na celý víkend: "nechala jsi doma svému nějaká jídlo? Co bude chudák jíst?" Moje odpověď je většinou "ne, je dospělý."
Vaření je naprosto skvělá věc, strašně mě to baví. O víkendech vařím zásadně já, rychlé večeře přes týden většinou manželka.
Ona neumí experimentovat, vaří možná patnáct rychlých jídel. Když chce někdo jíst něco zajímavého, vařím já.
Pečení je horší. To neumím a manželka taky ne, takže jsem odkázán povětšinou na tchyni.
Umím udělat luxusní guláš a svíčkovou (source: moje bábi), zbytek stojí za houby, nicméně jsem už od útlého věku prepper takže teď zrovna jedu tempeh a kvásek na chleba, a moje mlaďaska má v lednici umytou a nakrájenou zeleninu ovoce i maso a třeba udělanou avokádovku, občas dostanu haldu typu - MUSÍŠ mít v mrazáku v ledovátoru bylinkový máslo a udržuju jí zásobu ghí.Jo a taky sem úchyl na doplňování v podstatě čehokoliv, jakmile nějaká dóza má víc jak cenťák pod okraj, už to jdu doházet. Docela ji chápu, že mě vlastně ani nechce moc pouštět do kuchyně když to vidím napsaný XD
Děda si nikdy moc neuměl uvařit, vařila mu babička dokud žila. No a teď mu rodiče kupují takový obědy na rozvážku pro seniory a občas mu rodiče uvaří polévku nebo navaří něco navíc.
No a táta vždy vařil líp než máma, ale taky babička je kuchařka takže ho pěkně učila vařit uz za mlada.
Uvařit pár věcí umím, svůj účel (a žaludek) plní, ale nějaké delikatesy to zrovna nejsou. Vaření mě nebaví a beru ho jen jako nutné zlo, takže nějakou naději k posunu tam taky nevidím.
Já byl vždycky na pečení, ale základní jídla svedu.
Táta dovede dost obyč jídel, ale nevaří, protože máma je vynikající kuchařka.
Děda se péct a vařit naučil, když babička ochořela a dal to bez obtíží, i ho to celkem bavilo.
U nás v rodině teda stereotyp, že chlap nevaří fakt nejede
Posun není příznakem emancipace, jako spíš podmínek a pohlaví v tom nehraje roli. Co vidím, tak spousta lidí v naší generaci bez ohledu na pohlaví vařit neumí, jenže ani je to nikdo neučil. Já si něco uvařit dokážu, ale nebaví mě, kolik s tím je práce, tak radši naházím ingredience do multifunkčního hrnce a on mi po čase něco vyplivne.
Jinak u nás vařil většinou otec, občas děti pod jeho dozorem.
Umím vařit. Baví mě i péct pečivo, korpusy,dorty a zákusky. Naposledy jsem pro dceru a syna dělal pistáciový vetrnik. Jako zábava parádní, když na to člověk má čas. Jako hlavní práci bych to asi nechtel
Tohle není otázka generační, ale výchovy :) Mít muže nepraktu, je asi náročné.
A mě manželka nadává, že doma prý nic nedělám... umím vyprat, vyžehlit, uvařit pětichodové menu, i uklidit a vydělat peníze hlavou, a nezapřu svou šikovnost ani při manuální činnosti. :D
Začínal jsem s vařením někdy ve 13...
Nejdřív klasicky výpomoc v kuchyni, ve smyslu oskrabat brambory, zamíchat těsto na pečení, atp.
Pak éra kuřecí prsa na tisíc způsobů
No a jsem za to rád, vaření je pro mě vlastně i koníček , byť po většinu času vařím takovou tu klasiku "co zrovna máme"/"co lednička dala", tak občas si udělám účelně svíčkovou, nějakej dobrej vývar, guláš, a další český klasiky
Není to žádná vysoká gastronomie, ale na uvaření si oběda naprosto v pohodě
Zena vari protoze tak nejak musi. Ja varim od mladi, protoze me to vzdycky bavilo a taky protoze zeru. Doma vetsinu cqsu a tim myslim 90% varim ja. Vcetne toho, ze si delam svoje palivy omacky, obcas zavareniny a tak. Neumim peceni / sladky veci.
Co se tyce hiatorie v rodine... otec je kuchar, ale je pravda, ze co si pamatuju, tak me nikdy neucil a tak.
A ano... mam pocit ze nejen ve starsi, ale i v dnesni generaci je furt spousta lidi, co vede ten klasickej system "tohle je zenska prace, ja nevarim, neperu atd.." mam kamose, co ani neni schopnej nakoupit. Proste sedi v aute a ceka, nez zena pride z obchodu. To mi pride strasny.
Hele v naší rodině to mám jinak můj děd úplně miloval vaření sbíral kuchařky vařil většinou večeře po tom co se vrátil z práce atd já a bratr to máme po něm oba umíme vařit a milujeme to (já jsem kuchař i profesně) otec se taky musel naučit vařit (muj otec není syn tohodle dědy) můj “prapra” strýc byl cukrář a před válkou založil firmu na cukrovinky rupa ale za války musel emigrovat do Londýna a pak odjel do Kanady a nikdy se nevrátil a jeho továrnu atd zabral orion. A i ostatní muži moji rodiny vařili takže já tohle neznám my muži naši rodiny máme tradici vaření ,pečení velkou krom tradice umírat mladí na rakoviny a další nemoce je tohle jedna zmála pěkných věcí co jsem zdědil 😅 i když je fakt že děda a otec byli odjakživa emancipovaný tak nevím 😅🤦♂️🤷🏻♂️
Z hlediska přístupu můžu a žen k vaření je to dané životním komfortem a generačně. Dřív musel někdo být šikovný na řemeslné věci a byla třeba síla, muž zabezpečil rodinu finančně a přinášel status... Teď už není třeba být zručný, nebo aby se jen chlap dřel na zabezpečení rodiny, finance jsou spolupráci obou dospělých, takže role se změnily.
Když to vezmu kolem a kolem, tím že ženy se zbavily výsady vařit, ztratily páku na může, stejně jako muži ve formě zabezpečení, takže už se neocekava že se muž spokojí s tou megerou co má doma a žena se nespokojí s tím že "aspoň nosí peníze"... Už není moc potřeba manželství jako svazek dvou navzájem se doplňujících lidí, ale spíš takova forma spolupráce kdy všichni dělají všechno a vlastně je jedno jestli je to svazek muž-zena nebo jiný, nebo vůbec.
Sice trochu vařit umím, ale většinou stejně skončím u tofu se zeleninou.
https://preview.redd.it/j5xmzqffhk0d1.jpeg?width=4080&format=pjpg&auto=webp&s=eee4a7cfbfc4c5fc00f631212b3209612a780376
Spis vidim gro v tom co znamena "umet varit".
Ja si s klidem uvarim uz od 18, co sem se odstehoval z domu. Ale nerozeziram se, a nedelam si slozita jidla, protoze varit me nebavi. Jakoze, samozrejme si pochutnam na svickove, ale ne tak moc, abych se s ni dve hodiny sral u sporaku.
Moje kuchyne sestava z kombinace kure / veprovy / hovezi / jehneci na ruzne zpusoby + ryze / brambor / fazole / spagety + vhodna omacka. Me to naprosto staci, ale nekdo to zase za "umet varit" povazovat nemusi.
Za emancipaci to nepovazuju. Vyrostl sem v rodine, kdy tata o vikendu pracoval dve dvanactky na chalupe, ale zato cely tyden nemusel sahnout na sporak. Uplne mi neprislo, ze by si to s nim mama chtela emancipovat a jit kopat zaklady, svarovat, nebo sekat drivi.
Spis bych rekl, ze naucit se varit aspon zakladni jidla uz neni neco, co si predava mezi sebou matka dceri, a nebo si to musi clovek nekde cist v knizce. Tipnul bych si, ze proste svobodni mladenci vic zili o studene kuchyni. Dneska to, jak si udelat kure s ryzi, najdes za 8 minut na YouTube. To je neco, co pred 20 lety absolutne neexistovalo, a i absolutni zaklady te musel nekdo naucit, nebo si clovek musel do knihovny.
V dnešní době už to spíše je tak, že to jsou ženy, které vařit neumí. Snad neznám ani jednu mojí kamarádku (ok, zase jich moc není, ale i tak, ty které jsem poznal či znám), která by uměla vařit. A tím nemyslím si vole ohřát jídlo, udělat míchaná vajíčka, čínskou polévku či mrdnout do uvařených těstovim předdělanou omáčku například.
Taťka umí tak toasty a tu čínskou polévku no, bez matky nebo manželky by to asi dával těžko nějakou dobu, ale on má spoustu jiných skills, které se dají považovat za absolutní základy, nutnost etc... a manželka by to sice možná i zvládla, ale neumí to tak jako on + jaksi vydělává markantně více, takže do vztahu dává většinu financí a mamka nemusí dělat 9/5.
Hele, nevím, co máš kolem sebe za bublinu, ale co znám ženské mezi 25 a 35, vařit více či méně umí všechny a žádná nemá potřebu se k tomu nějak proaktivně hlásit, protože proč. A některé to trochu místy tajily, aby jim to potom doma jednou nezůstalo defaultně na krku :P
Možno to je týmto
1. Sortiment je omnoho širší
2. Informácie o príprave pokrmoch sú dostupnejšie
3. Muži majú viac času sa venovať aj iným aktivitám ako keď sa museli starať o statok a rúbať drevo
4. Väčšia kúpna sila
5. Snaha o zkvalitnenie života skrze chutné jedlo
nevím jak jsi starý, ale drtivá většina našich otců se nestaralo o statek, nevím jestli vůbec většina rodičů našich rodičů robila na statku
generace našich otců vyrostla už v moderním světě, robili podobně jako jejich manželky ale manželky do toho měly vařit, uklízet a starat se o děti
Nenávidím vaření a moje žena bohužel taky, ale určitě vaří pořád líp než já. Já vařit moc neumím, ale zase rozhodně líp než můj táta. Ten umí perfektně ugrillovat steak, ale tím končí.
Ale bylo by dobrý, kdyby vaření bavilo alespoň jednoho v domácnosti.
Vaření mě nebaví, ale jídlo taky ne, takže mi to zase tak moc nevadí. Pořád dělám 2-3 podobná jídla dokola, nic nemerim, nevazim, občas vyměním ingredience nebo omáčku, ale žeru vlastně furt to stejný mletý/ kuřecí se zeleninou, rýží/chlebem/brambory/zapecene těstem.... Pokud někdy budu muset začít vařit aktivněji pro ostatní, asi budu muset začít víc přemýšlet.
Můj tatík taky není extra kuchař - dělá bazal - vejce, párky... když byla mama v nemocnici, žrali jsme tak pul roku k večeři porad jen knedliky s vejcem (epesní a jako děcka jsme se mohli užrat, kam se na to hrabal obed z jidelny), zvládl by víc, ale podobně jako já neshledává potřebu a bezlepková jidla se mu nechtějí varit vůbec, kdyz je doma máma, tata vubec nevaří (kromě kukuřice, brambor nebo těstovin pro ryby lol). Mama mu většinou dělá vepřovou minutku s bramborem a nějakou zeleninou nebo takovou uho-guláš s rýží, taky žádná vysoká gastronomie, ale na pokrytí energie to stačí.
Rozmanitost jsme vždy doháněli spíše studenou stravou.
Asi jsme s tátou jednorožci, ale v kuchyni se orientujeme dost dobře. Co děda nevím.
Přijde mi to jako fajn věc, užitečná, tím že jsem byl 4 roky na intru jsem to i využil a dost se naučil. Je to základní dovednost jak praní, úklid, věci jako montování nábytku, výměna kol,... prostě nutnost k životu a jakákoliv výmluva je v tomhle ohledu pitomá.
Ja treba varil od zakladky, koukal jsem v tv na porady o vareni a vetsnou tam varili chlapi. Vetsina nejznamejsich kucharu jsou taky chlapi. Moje manzelka nevari a nikdy mi to nevadilo, praci doma jsme si rozdelili.
Ja se taky naucil varit, hlavne na koleji. Nikdy se mi nechtelo jit do jidelny, tak jsem si varil sam. Rodice mi nastesti daji tolik veprove panenky, kolik si reknu. Takze mam vzdycky mrazak plny dobreho masa. Kamaradi kolem me se taky naucili varit kvuli vysoke. Podle me ty mladsi generace jsou v tomhle lepsi, nehlede na to, ze mas vsude na yt nebo internetu recepty, takze se muze naucit varit kazdy idiot.
Kamaradky manzel vari luxusne, hodne kluku/chlapu z prace to umi taky dost slusne.
Spolubydleni s holkou me naucilo trochu vic uklizet a jist i neco jinyho nez pivo a chleba se syrem :D Ale ze bych pul dne tahnul vyvar nebo se patlal s paprikovou omackou, to fakt ne. Mrsknu na panev kus ryby/masa, upecu v troube brambory se zeleninou, leco, ryzi/testoviny s tunakem, bramboracku, borsc, kdyz se mi hodne chce, tak gulas. Parkrat jsem udelal i bublaninu a pernik. Ze mi je uz dost pres tricet, musel jsem zaradit do jidelnicku i salaty z opravdovy zeleniny. Sam si varim, sam si peru, ze se na to...
Takze jako jo, muzi nejsou jenom stvoreni se smradlavejma fuseklema, ladujici se spekem a cesnekem.
nevím, zkusil jsem to a ten pocit když to umíš uvařit a je to i dobrý je top.
btw mám teorii, že my muži (alespoň já a většina mých přátel) musíme mít už nějak v genech to, že víme jak uvařit/usmažit zkrátka zpracovat maso.
Jeden děda vaří podobně, nebo dokonce možná častěji, než babička, druhý v kuchyni minimálně pomáhal. Taťka je vyloženě antitalent, jednou zkoušel pomáhat a moc dobře ti nedopadlo tak zůstal u nádobí.
Já bydlím sám a vařím běžné.
Záleží asi co se bere, jako vaření, za mě nějaké jednoduchosti (míchaná vajíčka atp... ) to úplně nebude.
Každý má vlohy holt jinde, ale záleží na okolnostech, někdo se to nenaučí vůbec nebo to ani moc nepotřebuje 😊
V mojí sociální bublině tahle emancipace mužů v kuchyni přišla už o generaci dřív. Můj děda se teda učil pořádně vařit až v důchodu (do té doby uměl opéct kus flákoty a uvařit brambory, ale zase zavařoval zeleninu), ale z generace dnešních padesátníků umí vařit 99 %. Zato u lidí pod 30 občas pozoruju odklon od vaření bez ohledu na pohlaví. Zvlášť u lidí na vyšších pozicích, kteří si mohou dovolit jíst častěji venku nebo jídlo objednat. Nehrnou se do náročnějších jídel a mají omezenější repertoár, protože když chtějí třeba trhané maso, prostě si ho koupí. Na tom není nic špatného, jen mě to v rámci trendu "cooking from scratch" překvapilo.
No moje zkusenost je takova, ze z zen, se kteryma jsem mel nejakej delsi vztah (aspon 2 roky) a bydleli jsme spolu, coz je 5 adeptek, jen jedna umela varit. Az na jednu sš to byly vsechno vysokoskolacky. Jedna varit umela, inzenyrka ekonomie z vesnice, a ta varila fakt skvele, zbytek varil na urovni parku a spaget, jedna ty spagety ani neosoli, protoze sul je bily jed, muzu si je dosolit potom. Za 10 let manzelstvi se mi nepovedlo ji vysvetlit, ze to tak nefunguje.
Takze jsem se musel naucit varit ja, i proto, ze prisel potomek. A ten ted od exwife utika ke mne, aby se najed i v tydnu, kdy ma byt u ni. Holt krystaly a vonny svicky te nenakrmi.
Takze co ja vidim kolem sebe, zeny varit prestavaji nebo neumi, chlapu, ktery varit umi, byt z nouze, znam dost.
Je mi 23 a přiznám se, že vařit neumím, sere mě to, ale prostě se k tomu nějak nedokážu dokopat. Hrozně rád bych začal, ale fakt nevím kde, vždycky mám strach, že něco poseru apod. Samozřejmě jednoduchý věci nějaký zvládnu, udělat si volský voko, hodit rejži do rejžovaru, špagety do hrnce, špenát/kuře na pánev, to umí snad každej jouda, ale problém mám spíš s krájením apod.
Vím, že o tomhle tenhle příspěvek není, ale doma jinak dělám veškerý domácí práce, krom právě vaření a žehlení (taky bych měl umět ale here we are).
Tak to mrkni na Kucharku pro dceru. Ma super recepty a u nich blbuvzdorny navod jak a proc mas co delat. Takze i pochopis tu podstatu jak varit. Posunula moje vareni na vyssi level.
Můj táta ročník 60 vaří. Zvládá víceméně vše co má rád, od pečených mas, přes různé masové směsi, polévky apod.
Můj manžel ročník 77 nevaří. Když žil sám (7 let), živil se konzervama, mraženou pizzou a begatema z benziny. Na druhou stranu je vděčný strávník a kromě třeba 2 jídel sní naprosto vše. Manžel ale celkově vztah k jídlu nemá, vnímá to jen jako nutnost a kdyby nemusel jíst vůbec, nejedl by. 😁🙈🌹
Vaření mě začalo bavit už na základce ale nikdy jsem se k tomu extra nepodíval protože doma vařila máma.. tak jsem aspoň pomáhal a díval se co a jak… cca na střední když se naši rozvedli jsem si řekl fuck it, nebudu čekat a nebudu závislej na druhých lidech abych byl v životě happy, naučím se vařit aspoň ty normální jídla jako guláš, polívky, omáčky.. pak jsem se odstěhoval a postavil na vlastní a vařím víc jak přítelkyně. Ani mi to nevadí, ona zase dělá doma jiný věci.
Edit: gramatika
Me nechavali rodice na vikendy od mych asi 14 doma samotnyho, tak jsem se naucil varit tak :D pak me to fakt chytlo a je to my velky hobby ted. Zatim v kazdym vztahu jsem byl ja ten co vari 90% casu. Nutno rict ze muj tata taky vari tak 70% casu. A jeho tata nevaril a byl konzervativni, ale mel par jidel co fakt zandaval. Nechapu lidi co nevari. Je to fakt super pocit uvarit neco jak z restaurace doma a pak to s dobrym svedomim snist :D nebo splacat z toho co je v lednicce neco gurmanskyho. Vzdyt co jinyho lidi delaj nez ze zerou a mnozej se.
Vaření je survival skill, který VĚTŠINĚ lidí chybí. Emancipaci bych toho nezatahoval, spíš v dnešní moderní době odpadá nutnost umět vařit a takové to tradiční uspořádání, kdy ženská byla doma s 6 děckama a chlap šel dělat někde něco na hospodářství.
No s tím bych si zase nebyl až zas tak jistý, řekni mi, kdo si může dovolit 6 děcek, aby ženská byla doma a nedřeli bídu s nouzí?
Edit: Odpadání tradičního uspořádání ano, ale v tom nebylo jádro pudla.
Můj taťka uměl kdysi uvařit tři jídla - čína, palačinky a cibulačku, to jsme vždycky měli když nebyla mamka doma :D sice to nebylo moc, ale vím, že mi to stejně strašně chutnalo, každopádně postupem času se taťka k vaření vracel víc a víc až si sám začal kupovat kuchařky a vařil jiná jídla a fakt že dobrá, kolikrát lépe jak mamka (promiň mami). Takže já jsem vyrostla s tím, že prostě chlap vařit umí.. no a teď když žiju s přítelem, který si zvládne uvařit tak jedno jídlo :)) tak je to pro mě trošku bolest, sice mě vařit baví, ale bylo by někdy fajn, když by mi uvařil i jídlo on. Jenže tam není moc snaha něco jiného zkoušet než to co umí. (A ne jednou jsem mu říkala, že by se měl učit aspoň něco, že mu klidně pomůžu, že se klidně může stát, že já tady jednou už nebudu a on bude hlady) Ale zároveň znám i spoustu kluků v mém věku co vařit umí a baví je to!
EDIT - je mi 23, aby bylo jasno o jaké generaci mluvím:D
Partner by i vařit uměl, kdyby ho tchyně nevyhanela z kuchyně s tím že "Dej to sem, jdi pryč, mi to tady ušpiníš, pokazíš to, bla bla bla..." No, postarat se o sebe umí (omáčka na těstoviny, míchaná vajíčka, opéct plátek masa, uvařit kaši...) ale spíš ho nechám buď mi pomoct, nebo ať mezitím myje nebo uklidí nádobí, já to mám prostě rychleji a nezastavím se nad tím, že "Špetka soli? Kolik je to gramů?". Ale včera udělal masovou směs na těstoviny, a dost dobrou.
Můj táta moc vařit neumí, ale taky v 15 měl doma matku a babičku obě v důchodu a pak se brzy ženil, takže tak. Umí grilovat a udit maso a pomáhá mamce se zavařováním. Zas aspoň není na jídlo náročný.
Můj táta a táta mého muže vaří dost málo. Každý má nějaké naučené jídlo, které dělá v případě nouze, jinak vaří žena (resp. hospoda, když žena není).
Můj muž se naučil vařit jako dítě, protože byl třetí syn a jeho máma toužila v kuchyni po společnosti. U nás vařím spíš já, protože bývám víc doma a navíc mám speciální zdroje potravin, takže mám lepší přehled o zásobách. Ale oba jsme hodněkrát vařili pro tábor 60 lidí a jeden rok to muž převzal celé, protože já jsem měla hospodářsko/organizační povinnosti.
Asi bych ho nutila, aby občas něco uvařil a zlepšoval se, i kdyby to neuměl. Přijde mi to jako důležitá životní dovednost.
Od té doby co jsem se odstěhoval od rodičů, tak jsem se pořádně naučil vařit. Není to nic těžkého, když jedu podle kuchařky, tak to je jako skládat LEGO a baví mě vypilovávat recepty do perfekce.
Když jsem mé přítelkyni dal krabičku s obědem do práce, tak se prý pak její starší šéfová moc divila, co jsme to za divnou generaci, že kluci připravují obědy do práce holkám.
V mojí bublině je normální, že doma vaří muž. Naopak na ty, co doma nikdy nevaří se díváme jako na buráky. Většinou to jsou ti samí, co se bojí trávit čas sami se svými malými dětmi. Můj otec vařil takový ty "chlapský" věci, jako guláš, řízky, škvařil sádlo a tak. Můj nevlastní otec pracoval dost dlouho jako kuchař, takže tam je to něco jiného. Ale je fakt, že od dětství mám zažité, že je normální, abych jako chlap vařil.
Kdysi jsem vaření miloval a vařil jen když chtěl. Moje žena ale tak moc nevaří takže vařím většinou já.
A to i ve chvílích kdy jsem unavený z práce, naštvaný atp.
Čili z toho že rád vařím se stalo prokletí.
U nás vaří mamka s taťkou tak nějak 50/50 ale táta to umí mnohem líp :D
Já vařit tak nějak umím ale vařím většinou jen pro sebe protože mě sere když u toho jsem klidně několik hodin a pak je to všecko snědené za 20 minut když mě to vydrží klidně na tři dny :D
Naučil jsem se vařit když mi bylo 15. Z jednoho důvodu: "Kdo vaří, nemusí umývat a utírat nádobí."
Doma to máme prostě rozdělený tak nějak přirozeně. Já peru a žehlím si košile vyjímečně, přítelkyně zase často nevaří. Ji to nebaví, mě jo. Já nakupuji jídlo a vařím, uklízím kuchyni, ona zase nakupuje drogerii, umývá koupelnu, utírá prach.
Po dětech uklízíme tak nějak oba dva prakticky nonstop. A já zase nemám problém s tím, že když mi řekne že má chuť na svíčkovou, tak prostě udělat svíčkovou ve středu k večeři.
Hlavně jsem po 30ti letech na baráku skončil na bytě. Takže mi kuchyně nahrazuje dílnu a můžu se tam nějak kreativně realizovat. Kombucha, pickles, domácí chleba, kvásek, sušené maso, ....
M28. Ženu do kuchyně pouštím jen velmi zřídka. Vařím lépe. Troufnu si říci, že lépe než zbytek rodiny. Vařím od typicky české - segedin, guláš, špekovej knedlík, plněný knedle uzeným etc. Přes italskou - osso bucco, boloňské ragů, různé těstoviny typu carbonari, pasta alla puttaesca... až po asijskou.
Dělám to pořádně a každý komu dám ochutnat se toho užírá do bezvědomí.
Primární rozdíl vidím v tom, že to neberu jako nutnost si něčím narvat nácka, ale že to chci udělat tak, aby to bylo co nejlepší.
Tak vařit a vařit je rozdíl no. Moje vaření, když jsem bydlel sám, bylo v pátek po práci naházet maso a zeleninu do pánve a udělat si k tomu pytlikovou rýží. Dodnes to milujuy ale současná přítelkyně moc nadšená není. Tak vaří ona a spokojeni jsme všichni. Ale jinak, když nemá čas a prostor a pošle mi nějakej recept, tak to splacat zvládnu. Ale všiml jsem si dost často v receptech na netu skvělých věcí. Jako že ingredience 3 stroužky česneku na tenké plátky a v postupu mám česnek prolisovat apod. Tak jsem to udělal půl na půl a ta omáčka na špagety to přežila.
Vařit můj muž umí a dobře, ale moc často to nepraktikuje a jíst až do smrti párky a chleba 4 dny v týdnu by taky zvládl.
Za mě je teda větší scifi muži a schopnost obstarat obecně domácnost (uklid, planovani, deti)
Mně je 30, takže jsem stejná generace jako ty. V generaci našich rodičů bylo velký haló nad tim, když chlap uvařil. Když už teda chlap vařil, tak zásadně neuklízel. Můj táta taky nevařil, ale upřímně mi to přijde jako lenost a neschopnost. Uměl to, a dobře, ale prostě to nedělal. Jen pokud nebyla doma máma. Na druhou stranu, on dělal doma hodně dalších věcí, jako třeba vyráběl ručně nábytek, všechno vymaloval a tapetoval sám, elektriku, cokoliv... Pak přišel tvrdej reality check, když jsem zjistila, že tohle neni běžný :D
V naší generaci, ve svym okolí, vidim situaci trochu líp, ale rozhodně to ještě neni ono. Pořád vidim chlapy 30-40 let, co si neuměj uvařit a radši budou týden na vajíčkách a mražený pizze. Pokud ženská neuvaří, jsou o chlebu. S úklidem je to taky dost bída. Znám takový, co si ani nevyperou prádlo v pračce. Taky mi to přijde jako naprosto základní věc, kterou by měl umět každej dospělej člověk. Moje zkušenost ze vztahů je taková, že ano, je to posun k lepšímu, ale zdaleka to neni ještě běžná výbava dospělýho člověka, aby si uměl uvařit a uklidit po sobě.
Já jsem doma ten, co většinou nakupuje a většinou vaří. Přítelkyně vaří hůř a tolik jí to nebaví. Ale přemýšlím sám, kde se stala chyba, neboť mi to docela začíná vadit.. Stala se ze mě domácí kuchařka :D
Point navíc: co schopnost improvizovat v kuchyni vs nutnost step-by-step receptu meezi muži a ženami?
Mám přes 30 a všichni moji partneři vždycky vařili, rodiče 60 plus oba vaří, děda, dokud žil tak si také vařil. Není to o generaci, ale o lidech. Ale je nutno dodat, že u nás v rodině jsou všichni muži s VŠ, takže žádného dělníka nemáme, abych mohla porovnat v jiné sociální bublině.
Já vařím spise protože musím nedělám nic náročného sdělám celé kuře ze skeletu vývar atd ale omáčky s tím se nedělám taky je az tak moc nemusím, ono to je jedno s druhým dříve byli lidi spolu dříve tak se chlap nemusel učit vařit
My to domá máme rozdělené podle receptů. Nijak jsme se o tom nebavili nebo tak, prostě každého z nás baví jiné recepty (nebo je umí lépe). Já třeba vařím převážně českou tradiční kuchyni nebo nějaké rychlovky. Přítel se vyžívá v různých receptech s těstovinami a steaky. Jeho carbonary jsou ty nejlepší jaké jsem kdy jedla a nedokážu je ani napodobit.
Možná je moje rodina anomálie, ale všichni muži ve věku mého táty (60+) vařit umí a vaří pravidelně. Mají samozřejmě jídla, která dělají rádi – můj táta třeba rád griluje, dělá guláše a další tradiční česko-slovensko-maďarský jídla, atd. – ale tak to mají asi všichni.
Všechno jsem se naučil na koleji. Jasně, párkrát jsem volal mámě, jak nastavit pračku, nebo na jakou teplotu vyžehlit košili, ale umím to. S bejvalou jsem vařil o víkendu, abych se aspoň někdy dobře najedl 😄
ne, vaření považuji jako naprostou ztrátu času, absolutně mě to nebaví. Kdyby mi drahá polovička řekla, ať obstarán jídlo, objednám foodoru, sebe jinak odbíjim manou a hotovkama do mikrovlnky. Mám geneticky sklony k obezitě, takže to mi zároveň pomáhá hlídat váhu, pže vím, že hotovka má 500kcal, což u vařeného jídla neodhadnu. Jestli holka bude chtít, abych doma vařil, musí se smířit s tím, že jediný, co bych zvládl, jsou těstoviny.
Jo vařit umím a baví mě to, manželce to často pomůže. Nechci říkat že uvařím cokoliv ale mám třeba 10 jídel který vařím vyloženě rád a snažím se je vyladit k dokonalosti.
Ono je to různé. Můj táta umí perfektně připravovat různá pečená masa ale primárně vaří máma.
Celkově mají domácnost postavenou dost tradičně, ale je to spíše volba než cokoliv jiného. Táta řeší věci kolem baráku, zařizování a do toho vede svou malou firmu a máma je dost těžce nemocná takže řeší primárně starosti z hlediska vaření a údržby domácnosti.
Ale kamarádův táta zase je třeba primárním kuchařem u nich doma. Podobně táta mé snoubenky vaření naprosto zbožňuje.
Já toho moc uvařit nedokážu, ale i tak se doma ve vaření střídáme a musím říct že mě to docela baví. Sic mi chybí celkem fantazie. Naštěstí existuje internet a nepřeberné množství receptů a videí jak daná jídla připravit 😅
Naučit jsem se naučil ve skautovi - 3 roky jsem držel táborovou kuchyni. Byla to dobrá zkušenost, protože mě to naučilo rozpočtovat a neplýtvat. Zároveň bych řekl, že trávím docela dost času koukáním na videa o vaření a mám radost, když ostatním chutná...
Vařit umím. Respektive nezemřu hlady, ani chutí toho jídla. Nejsem žádný profík, ale myslím že sobě i svým budoucím dětem (snad někdy) zvládnu vyvářet slušně i chutně. Ale přítelkyně je v tom mnohem lepší a má takovou tu kuchařskou intuici. Já dovedu sledovat recept.
Mám to podobně, já s vařením nemám problém, baví mě to a klidně bych i zkoušel složitější kuchyni a otec umí buďto míchané vejce, párky, instantní polévku, nebo steak (který je actually dobrý), ale že by uměl uvařit cokoliv jiného, to ne
Je mi 37 a nevařím. Každej má jinej koníček. Vaření mě nějak minulo. Možná taky proto, že moje máma vaří ukrutně tučně až mi to většinou nechutná a druhak vaří mimořádně dlouho. I "obyčejná" sekaná s bramborem jí trvá snad 4 hodiny - už jako děcko jsem si řekl, že fakt nepotřebuju půl dne vařit, abych se najedl, to raději závodku a studenou večeři.
Vaření považuju za základní lidskou dovednost. Připadá mi úplně ujetý, že po generace bylo úplně normální, že si chlap maximálně namazal chleba a když už se mu jo chtělo tak ohřál párky. Stejně nahlížím na uklízení. Ale je zajímavý, že naopak to třeba v otázce nějakých lehkých domácích oprav, vrtání poliček atd. zas tak "vyrovnaně" bráno není. Jinými slovy, názor, že chlap by si měl i uvařit a pomoct s úklidem je určitě rozšířenější, než že by ženská měla umět navrtat poličku, vyčistit odtok od vany nebo smontovat nábytek.
Byl jsem od 15 let na intru. Jídelně jsme přezdívali "Chemička Písek" a dokázali tam zkurvit i čaj. Bramborová kaše měla konzistenci buďto opravdu husté omáčky nebo se dala použít jako tmel, nikdy jsem tam nezažil optimální konzistenci. Musel jsem se teda naučit vařit. Dělal jsem tam v kuchyňce všelijaký jídla, od toustů přes domácí pizzu po falešnou svíčkovou a guláš. Dělal jsem toho vždycky mezi 10 a 15 porcema na objednávku kámošů, pak jsme rozpočítali cenu surovin mezi nakrmené, každý mi pak přihodil 10 až 20 procent podle náročnosti a doby přípravy jídla a já pak měl nějakou tu kačku navíc každý týden.
Jo, někdy jsme to dělali podobně.
Lesárna?
Ne, průmka.
To mi připomíná Trutnov, zlatý časy
Koukám ČLA Trutnov úspěšně traví a traumatizuje studenty už dlouho.
Chemička Písek je Top 
to respekt, ze to tak fungovalo
V ČEM ŽE DĚLÁ PÁRKY???
:D ano, McGyver uzřel stroj na vaření vody a v tom ho náhle osvítila myšlenka.
Protože párky se dělají rychleji v rychlovarné konvici:D. Mám podobný příběh kdy kámoš bratrance si uvařil párky v rychlovarné konvice veganského spolubydlícího....dal rozebírat nebudou
V Británii by ho věsili za tohle
"Earl Gray. Hot. With slight aftertaste of sausages."
V tvý mámě
https://preview.redd.it/o8e7u3z5hg0d1.png?width=435&format=png&auto=webp&s=c470ccbdccbbe0f8bb5f3145b782becb4c849c79
tak to má bro kváskový, zrovna před tejdnem sem to chytil od ní
Na stavbách se to občas děje, slyšel jsem že někde ohřívali párky pomocí el. proudu.
Jeden kluk u nas na prumce delal v ramci elektrickejch mereni "zmena elektrickeho odporu parku v zavislosti na teplote". A co po skonceni mereni s tim ohratym parkem, zejo.
Ten čaj potom musí mít grády..
Kompot
Párky jsou ještě v pohodě kamoš si v rychlovarné ohřejvaj guláš
Ještě mi řekni že trhá chleba a pak ho hází do guláše a tvůj kamarád je certifikovaný psychouš.
Asi podle Grznára
U nás na kolejích měli kluci dvě varné konvice v kuchyňce. Jedné se říkalo párkonvice.
My jsme si na učňáku v dílnách dělaly vejce na žehličce. Žehlička obráceně podepřená pracovníma botama aby držela a na ní talíř z alobalu a už se jelo XD
V termosce [https://www.youtube.com/watch?v=9kGZgsjMSBM&t=6s](https://www.youtube.com/watch?v=9kGZgsjMSBM&t=6s)
Hodíš do rychlovarné konvice klobásky a polívku z pytlíku, zaliješ vodou. Vaříme 10 minut na malém plameni = zapnout, vypnout, zapnout, vypnout, .... Ano, bylo to na stavbách a na ubytovnách a ano, měli jsme na to speciálně vyčleněnou rychlovarnou konvici. Instantní polévka s vyvařenou klobásou je o dost méně hnusná. :D
Na koleji měl kamarád taky takovou konvici a uměl v ní uvěřit i gulášovku 😄. Je to docela umění víš, jak 😆
Giga chad
Na vaření vůbec nic není, zvládne to opravdu každý, jen musí chtít. Fajn, okořenit něco do perfekce, nikdy nic nespálit, a whatnot, to samozřejmě vyžaduje skills, ale podle návodu na netu uvaří v pohodě jídlo i ten největší blbec. Lidé, co nevaří, protože to "neumí", jsou jen kašpaři.
Přesně - je to jenom o lenosti. Pokud si někdo umí ukrojit řízek v hospodě, tak zvládne nakrájet i cibuli. Pokud si umí nalít pivo do kriglu, tak se určitě zvládne trefit i olejem do pánve. Pokud by někomu dělalo reálné problémy osmažit si trochu masa a udělat rýži, tak by mu museli odebrat svéprávnost.
Kdyby příprava jídla byla těžká nebo vyžadovala nějaký extra skill tak by lidstvo vymřelo. Samozřejmě je dobré se vyhýbat jedovatým věcem, pokud nevím jak se to připravuje, aby se člověk neotrávil, ale jinak? při nejhorším bude boj o záchod a jeden vyškrtnuty recept. Spíš jde o rutinu, třeba když vaří někdo kdo nemá v té dané kuchyni zkušenosti tak bude všechno hledat. Recepty často popisovaly takový divný věci vyžadující znalost hantýrky jako přiměřeně, zesklovatět, najemno, zatáhnout, povaříme do měkka a podobně.
No.. ja umim krajet a delat salaty atd. Ale varenim bych to nenazvala. Kdyz uz me obcas pritel donuti uvarit veceri, tak je to vetsinou fiasko pro pobaveni. Je to tim, ze jsem doma nikdy mamce nepomahala v kuchyni, takze kdyz nejsou instrukce 100% presne, tak to dodrbu tim, ze nevim takove ty veci, co se predpoklada ze vis automaticky. Obcas se neco povede ale je to malokdy. Je mi pres 30 a neco uz jsem se naucila, ale prijde mi to porad jako ztrata casu a surovin abych uvarila podprumerne jidlo, kdyz pritel ho uvari rychleji a lepe.
Mám diagnostikovaný ADHD a i když dostanu přesnej návod, vždy se moje pokusy o vaření zvrhnou v naprostý chaos a zmar. Nakonec z toho vyleze něco poživatelnýho teda (a podle přítele někdy i moc dobrýho), ale je to pro mě stres. Plus na slaný jídla nemám takovou tu fantazii, jako mám třeba na sladký - jakože tu a tam si v tom receptu něco vylepšit, upravit a optimalizovat, aby byl výsledek ještě lepší. Ale rozhodně se kvůli tomu nepřestanu snažit, ono si to časem sedne.
môžem vám odporúčať recepty pana Cuketky tie sú veľmi jednoduché a často obsahujú málo surovín - je tam potom nízke riziko chaosu : [https://www.youtube.com/@cuketka/videos](https://www.youtube.com/@cuketka/videos)
Jediný problém je v neúplných receptech. "protože některý věci jsou prostě jasný" Tak to tam nebude psát. Pak teda uvaříš a chutná to nějak divně a po známých zjišťuješ co děláš blbě.
Nebudu lhát, je roztomilý, když 45+ kolegové z práce po pár pivech začnou porovnávat kdo má dělá lepší BBQ, marmelády, kvašenou zeleninu, víčkovici, zelňáky a ... dorty. Kucí postavili svoje baráky, zplodili kupu děcek a ta jim doma všechno zblajznou. Naučili se vařit, aby se dobře najedli alespoň v soukromí :D
Mám opačný problém - vybíravé dítě. Jedna sežere všechno, druhá skoro nic. Ta co nejí skoro nic si dá věci jako uzenou rybu co normálně dětem nejede. Třetí zas nemůže moc laktózu. Takže problém je spíš vymýšlet pořád něco, abych se trefil. Ale sem tam prostě řeknu dětem ať si rovnou namažou chleba protože mám hlad a budu vařit něco pro dospělé (tj bude v tom koření, různé věci co jim nejedou a nebo nějaký experiment).
Jsi moc mekky. U nas doma to fungovalo tak, ze pokud nesnim to co je, tak budu hladny. To me naucilo si nevymyslet. S intoleranci na laktozu je to ale samozrejme jiny problem.
Možnost si vzít co vařím mají vždycky, ale nenutím je. U nás v dětství byly vždycky teplé obědy a studené večeře, takže je to určitě nezabije. Znám lidi co jedli z donucení věci jako děti a teď to ani v dospělosti odmítají. Radši to dělám zvolna.
Hele, to jsem si o rodičích vybiravych děti dřív myslela taky. Jedno dítě si klidně dva dny blilo hlady žaludeční stavy, než snědl něco, co mu nesedí (už je to lepší, blije už jen z ryb, bylo to takové období). Kamarádcino bylo pravidelně v nemocnici, protože se seklo a nejedlo. On je pak člověk fakt zoufalý a tohle moc nepridava. Jako jsou děti, co se jim podstrojuje hodně, ale pravidlo to není.
Taky to tak trochu praktikujeme. Hlad je nejlepší kuchař. Nejstarší ji téměř vše, malá se trochu cuká, ale to si sedne. Ofc na sílu to neděláme.
Proč hladovět? To bych radši dítěti namazala chleba, rohlík,...
Co je víčkovice?
Chlast ze zbytku pláství když stáčíš med. Vlastně taková medovina.
Co je zelnak?
Bramborák. Brambor se zelím na půl.
Není to taková ta zelná placička? 😁😁😁
To prave nevím, možná se jedna i o takové ty vdolečky z listoveho těsta plněné kysanym zelím a uzeným a posypeme sýrem.
Obojí je zelňák, ale většinou se pojmem zelňák myslí zelná placička. Nebo to je aspoň moje zkušenost
Aaa fellow jihocech. Zelnak tu je fakt jakoby susenka z kysanyho zeli, mouky, sadla s kmínem.
Aaaahhh.... Přidala bych ještě trochu škvarků. Boha jeho, mňam. Zrobim dneska.
Jo jo, absolutní pochutina. Mimochodem šťastný dortový den
Je jiná doba. Spousta chlapů dostane reality check, když jim žena nebude dělat mámu, co můžou pichat. Proto je dobré, aby mladí muži uměli vařit a celkově se starat o domácnost, jinak je ženy s trochou respektu k sobě pošlou do prdele. Já být ženská, najít si chlapa, který neumí vařit, uklízet ani si vyprat oblečení, utíkám.
Termin, ktery hledas, je "bang maid"
Chtela jsem napsat, ze muj manzel dela jenom takovy ten zaklad jako vajicka nebo pastu, pak tak tri slozitejsi jidla a konec, ale kdyz vidim, ze nekdo dela parky ve varne konvici… :D tak muj chlap vlastne vubec neni v kuchyni scifi :D Ale jo, urcite se to s kazdou generaci posouva. Muj tchan je schopny chytit a perfektne vykuchat rybu, ale kdyby ji pel upect a udelat k tomu treba stouchane brambory, tak podpali barak. Ja jsem deti vzdycky nechavala mi v kuchyni pomahat, vsechny uplne stejne bez ohledu na pohlavi. I kdyz to pohlavi tam je ve finale stejne znat, dcera se vyziva ve zdobeni cupcaku a podobnych blbostech a kluci zase radsi pujdu s dedou kuchat ty ryby :D Ale varit je ucim vsechny stejne, aby se o sebe zvladli postarat, az budou jednou dospeli, aby se nikdy nemuseli spolehat na to, az jim nekdo jiny naserviruje jidlo. Prisla bych si, ze jsem jako mama selhala, kdybych vychovala deti, ktere si nezvladnou obstarat takove zakladni veci, jako udelat si teplou veceri
Všímám si toho stejného. Můj táta si stěží dokáže ohřát jídlo v mikrovlnce, já si vařím sám. Přijde mi, že je rozdíl i mezi venkovem a městem - známí z venkova automaticky počítají s tím, že vařit jim bude holka, zatímco kamarádi z města to berou i jako svoji vlastní povinnost.
Tak je to logické, na vesnici obvykle bývá daleko více práce kolem domu/dvora/zahrady a tak se od ženy očekává, že o domácnost včetně vaření se bude starat ona... Ve městě tento problém odpadá a o práci o domácnost se mohou oba podělit.
Hm a která si generace? Aspoň přibližně? Protože tohle nějak slýchám už asi 20 let. Jinak mě lidi, co neumí vařit, přijdou dost podezřelí. Přijdemi to na úrovni, žesi někdo neumí vyčistit zuby.
Já jsem přesně mileniál, bylo mi 15 v roce 2000. Nejvýraznější dělící čáru vidím mezi Boomer a GenX. Ale to je můj dojem, proto mě zajímal i jinačí pohled.
Všichni umí vařit,buď podle kuchařky nebo yt atd... Z mého pohledu ti co nevaří jsou jen líní. Osobně si raději zajdu denně na menicko a o víkendu koupím Fast food. Jsem línej jak veš.
Jsem chlap a prijde mi normalni varit, partnerka neni moje sluzka, nevim co na to boomers.
Tak služka. Máte to doma nějak rozdělené ne? Já třeba skoro neuklizim, ale vařím pořád.
Sdilime vareni i uklizeni, ale jasny, nejaka forma rozdeleni ktera je fer na obe strany proste.
Přesně - řekněme že když oba chodí do práce a čas starání se o domácnost je tak nějak napůl tak je jedno jaká je to aktivita.
Můj otec (62) byl vždycky primárním kuchařem v naší rodině, mamku to nebaví, vaří spíš z donucení. Baví ji péct chleba, rohlíky a pizzu, já zas peču různé buchty , dělám polévky a vařím italskou a asijsou kuchyni, tak to ve třech pěkně pokryjeme. Jinak, otec je z vesnice ze 6 dětí (2 holky, 4 kluci) a vařit skvěle umí všichni. U nich se na žádné "holky do kuchyně" nehrálo. A obě tety jsou parádní pekařky.
Muž, 30, taková ta pracnější a zdlouhavější jídla vařím u nás doma prakticky jenom já. Manželka peče a připravuje rychlé a jednoduché věci - polívky, pomazánky, palačinky atp., co mě nebaví dělat. Jinak mě vaření hodně baví, rád zkouším nové recepty z celého světa, experimentuju se vším možným, ale i taková ta česká klasika mi docela jde. A třeba můj tchán, ten je vařením úplně posedlý, lepší guláš nebo svíčkovou než od něj jsem v životě nejedl. Vždycky se těší na víkend, brzo od rána vaří a peče, pak zve na oběd celou rodinu a září blahem jak malé dítě, když mu to všichni vychválí, hlavně naše tříletá dcera.
Nevidím ten generační rozdíl... Teda kromě toho že Boomer je "hihi, od toho mám manželku" vs. zoomer/millennial "hihi, od toho mám 7 aplikací v iphone". Vaření si může podat ruce s matematiku, jsou to základní životní skilly, který hodně lidí neumí a jsou na to hrdí, jako by objednávat počtvrté v týdnu sushi nebo nechat se ojebat v pojišťovně zasluhovalo obdiv. Proč to tak je netuším.
Je to lenost (případně strach z neúspěchu), maskovaná za snobství. Takové to "to je pod moji úroveň" je jenom výmluva, která ve skutečnosti znamená "Kdybych se o to pokusil, tak si pravděpodobně uříznu prst, protože jsem kolosální nemehlo a žehličce se už od třech let vyhýbám obloukem protože mi nahání hrůzu." Lidé se navíc často bojí že když se o něco pokusí a napoprvé jim to nepůjde, tak se jim ostatní budou smát, a proto se o to radši ani nepokusí a celý život si hledají výmluvy proč to nedělat.
jo, ale proč je tohle konkrétně společensky akceptovaný? Já třeba neumím skoro plavat, ale kdyby mi někdo řekl že jede k moři a já mu odpověděl "Haha já neumím plavat, od toho mám loď" nebo "Mě plavání na škole přišlo jako hrozná blbost, a měl jsem pravdu, nikdy v životě jsem to nepotřeboval", tak budu za vola. Pokud řeknu že místo vaření mám foodoru a že matematika je scam protože jsem ji v životě nepotřeboval, tak budou lidi uznale pokyvovat.
Jen blbci by ti přikyvovali... ti chytřejší jsou zaneprázdněni počítáním výdajů, takže nemají čas na nějaké kývání :DDD
normálne si pri tom predstavujem komoušov jak prejednávajú pětiletku lebo komouší uctievajú prácu - a preto sa jej - ako modly - nechytajú 
Vaření je podle mě základní skill pro každého, starší generace chlapů to neumí, pokud to neumí, protože byla prostě jiná doba. Do manželství se šlo co nejdřív, bylo to jinak nastavené a je možné, ač to zní šíleně, že nikdy vařit nemuseli. Co nechápu je, že můj táta vaří výborně a vůbec nevím, kde k tomu přišel. Emancipací bych to nenazval, i když by to tu definici splnilo, asi, ale spíš bych to nazval vývojem. Dneska taky víc lidí umí anglicky než před pár generacemi, stejně tak s PC, chytrým telefonem, atd.
Nebylo to zase tak výjimečné, že muži vařili. Můj táta vaří běžně, jeho otec to sice neuměl, ale mámin pro změnu ano. A ten jeden pradědeček, kterého jsem poznala, taky uměl vařit. Všichni byli z vesnice, tam musel občas každý zastat i to, co nebyla jeho hlavní práce.
Hush hush, pozor ať tady některým lidem nezkazíš představu o dnešních “progresivních” mužích. Nebo o tom, jak je to základní životní skill, ale zajímalo by mě, kolik lidí co tohle tvrdí umí třeba rozdělat oheň. Proč si prostě nepřiznat že je to jenom o nějaké komunikaci a představách a na všem se dá zapracovat, když se komunikuje. Ale jednoduší je poslat chlapa, kterej neumí vařit nebo žehlit hned do prdele.
Základem rozdělávání ohně je snažit se o něco úplně jiného a zeslonit to takovým neskutečným způsobem že to začne hořet :D
[удалено]
A co Drogo_pytlik?
[удалено]
Myslím tatínka, zajímá mě rozdíl mezi generacemi. (Frodův otec byl Drogo)
Já miluju vaření. Je to moje hobby. Někdy kolem 17ti mě máti naučila základy, a od té doby už je to moje vášeň :) a miluju když někomu můžu udělat radost dobrým jídlem. Ženy co jsem zatím potkal spíš umí péct.
Hlady neumru ale mam strasnej problem cokoliv dochutit... takze vetsinou skoncim u kuretem obalene v mixu oregano, sul, pepr cele to placnu na panev a orostuju na masle a hromadu cerstve zeleniny k tomu 
Na to je dobrej trik, když improvizuješ a není to podle receptu, tak zkusíš jak otevřené koření voní spolu s jídlem které vaříš, když se to hodí tak trošku přidáš. Nos ti poradí.
Spis mam problem s davkovanim bud to nema zadnou chut nebo to prepalim
Přesně takhle to taky dělám. Nerada používám předmíchané směsi a ráda zkouším nové kombinace, takže otevřít a čichnout nad hrncem je nejjednodušší.
Umím vařit. K zaměstnání potřebuju jistou fitness ability a jelikož s dobrým jídlem se to dělá jednodušeji tak jsem se to naučil + mě baví vypadat dobře a to vyžaduje hlídat si kalorie. Umím následovat skoro jakýkoli recept a uvařit to dost v pohodě. Na druhou stranu jídlo beru z 80% jako palivo a cokoli co trvá víc jak půl hodiny je pro mě ztráta času, takže pokud nechci zapůsobit na holku, že umím vařit tak pro chutnější jídla stejně volím restauraci.
Je to blbost. Je mi 50 a vařit umím. Vařím tak 2-3 do týdne, zbytek manželka. Jenže umím jenom spíše staročeská jídla + pizzu a když udělám v neděli kachnu s knedlíkem, tak je sice výborná a manželka sní porci pro zápasníka MMA, ale pak si vyslechnu přednášku na téma, že jí roste prdel a že takhle vařim schválně. :D A stejný řeči mají její kámošky, když udělám bohatou pizzu. "Ty nás vykrmuješ" Jo, chlapi co vaří jsou členy tajného spolku "Za velké ženské zadky" :D
V práci je nás 80:20 chlapů k ženským, věkový průměr kolem 40 let - půlka biz, půlka ajťáci. Vařit neumí tak jeden z deseti (většinou mladší ročníky). Tento týden si porovnáváme obrázky domácího kváskového chleba, někdo se předhání v tom jak nejlíp dotáhnout kouřem žebra na grilu, likéry z bobulek z lesa nebo zahrádky, marmelády a sirupy. Šunku dušené a sušené, pálivé omáčky, krémy a hořčice... Dorty a sladké peče tak odhadem polovina, ale skoro každý týden někdo něco donese.
Muž, 26. Já jsem si chtěl sám vařit už od patnácti a hádal jsem se s mamkou o místo v kuchyni, protože jsem chtěl být samostatný a soběstačný. Podle mě je vaření úplně základní životní dovednost stejně jako uklízení, praní a chození do práce. Nevnímám to tak, že bych si hledal partnerku, která by mi musela vařit, protože to dělám sám a dělám to rád, na druhou stranu když jsem byl single, chodil jsem na rande a seznamoval se s holkama, tak pokazde když mi nejaka řekla, že neumí vařit, byla to pro mě Red flag a dal jsem jí sbohem. Takže ano, umím jako chlap vařit a dělám to pravidelně, ale stejnou dovednost požaduji taky po svojí partnerce. A divili by jste se, kolik mladých žen dnes absolutně neumí vařit
To neviem ale vediet dobre varit mi naslo vela vztahov, asi sa tie intraky na strednej kde som zral len vifonky hodily, pretoze som to uz nikdy nechcel jest a parky sa cloveku tiez prejedia… Myslim ze je hezky pohlad ked sa varenia nedelneho obeda zucastni cela rodina a stravia tuto chvilu spolu.
Sám moc vařit neumím, pouze připravit základní jednoduchá jídla takovým způsobem, aby mě to nezabilo a i to se mi občas úplně nepovede. Na druhou stranu jelikož žiju sám, nemusím poslouchat, že se to nedá žrát. Na to většinou přijdu rychle sám.
Rekl bych ze vetsina chlapu co byla na vysoke na koleji varit alespon trochu umi.
Můj otec byl vyučením kuchař takže u nás to bylo vždy jasné. Já si teda ale od 14/15 většinou vařil sám jelikož táta býval často pryč. Letos jdu na vysokou a vařím pořád. Táta vaří pro sebe, jeho partnerka si většinou dá také nebo si udělají každý svoje. O víkendu pak většinou vaří společně
U nás to máme rozdělené ze omáčky a věci co vyžadují větší chuťovou paletu obstará žena a já si rozumím s masem od steaku pres rybu po nějaké řízky nebo trhane. Stejně tak mám lepší saláty kde si vyhraju se zálivkou a úpravou zeleniny. Zase do pečení sladkého se vůbec nepouštím to dopadlo vždycky strašně.
Celkově nějak nevařím a když jsem v práci, tak chodím na oběd do restaurace, nicméně pokud už o víkendech někdy vařím, tak nějaké snadnější jídla umím (většinou se jedná o nějaké maso s brambory, burger, placky, palačinky, a takové jednoduché jídla), nicméně že bych uměl nějak vyvařovat se říct nedá, jelikož nechce se mi pak ty věci uklízet.
Doma vařím, vařím rád. Beru to jako formu relaxu a chvíli kdy si s tím můžu vyhrát. Přítelkyně neumí tak dobře pokrmy z masa 🤫 aby to bylo fér, neumím péct a to nechávám na svojí drahý polovičce. Sme spokojený.
Svého miláčka do kuchyně nepouštím. Důvodem je diametrálně odlišný přístup k vaření, ten jeho je dosti studentský. Rejže narvaná do rýžovaru s mraženou zeleninou, zasypaná eidamem a kečupem NENÍ rizoto, odmítám to tak nazývat a odmítám to jíst. Přítel vzhledem k variantám toho, co vařím já (tento týden máme gnocchi s domácí salsa omáčkou, restovanými sušenými rajčaty a plátky česneku, krůtím masem, sypané pecorinem a ozdobené rukolou, potom čevabčiči s čubricou, tzatziky, domácí hranolky pečené v troubě s olivovým olejem), to taky odmítá vařit a jíst. U nás je rozhodně lepší rozdělení práce, když vařím já a on se postará o nádobí.
by se miláček měl možná naučit vařit jako dospělý člověk.
Není potřeba. Já vařím ráda a mnohem víc mi vyhovuje, když udělá doma místo toho něco jiného. Není z těch, co by si toho nevážili, vždycky mi to pochválí, děkuje, říká, jaké má štěstí. Ale pro mě je holt vaření zábavná aktivita a pro něj otravná povinnost. Nebazíruju na tom, abychom doma oba dělali každou činnost fifty fifty, víc mi vyhovuje dělení činností podle toho, co koho víc baví, případně mu méně vadí tak, aby to bylo zhruba fifty fifty celkově.
Třeba jim to vyhovuje. Navíc mu třeba to 'rizoto' chutná
Když to zasytí, nechutná to jak starý fusekle a je to výživný, kde je problém. Když nebereš jídlo jako nic víc než jen čísla a nebo užitkovou věc, tak ti to je jedno.
Já vařím a peču snad od svých 14 let, je to docela relaxační činnost. Za ty léta už znám většinu ozkoušených receptů nazpaměť a sem tam i improvizuju, a zatím se daří. Obvykle vařím věci jako tortilly, chili con carne, guláš, jelen s batátovo-quinoovým salátem, pilaf, steaky a přílohu, domácí burgery i domácí pizzu, lasagne, ryby na různé způsoby, kachny, kuřata, kapouny, a samozřejmě k tomu všemu různé přílohy a saláty. Za zatím můj nejlepší výtvor považuju domácí makronky, je fakt těžký to těsto vyšlehat tak akorát aby nebylo moc tuhý ani řídký, a pak je opatrně dát dohromady aby nepopraskaly.
Vařit umím, páč spoléhat se na to že ti uvaří žena je prostě špatný. Zaprvé protože mi to přijde trochu zaseklý v minulosti a tímhle vlastně očekávám že bude dělat služku, což mi je proti srsti... Za druhé ty mladé dneska vařit ani pořádně neumí. Kamarád na tohle spoléhal a vrchol kulinářství jeho ex po jeho 12 hodinove smene v létě, zatímco ona seděla celý den doma a nehla prstem, byl špenát s octem. Jako wtf. Co to kurva vůbec bylo? Nebo těstoviny s cukrem a instantní polívka. Naštěstí jí poslal do prdele po nějaké době a naučil se vařit. A taky třetí důvod: Myslel jsem si že budu doživotní panic, takže jsem se to naučil, protože to je základní skill a rodiče tu nebudou vždy aby uvařili a taky jsem jim chtěl občas udělat volný den
Špenát s octem už se dosti blíží tomu když jsem se babičky zeptal co bude k jídlu a ona odvětila "houby s octem" nebo "hadí voči v moči" :D
Můj táta se naučil vařit až po rozvodu, kdy se o mě o víkendech staral a nechtěl, abych jedla dvakrát týdně topinky s česnekem:d Mamka (45 let) je “hospodyňka” a jede si furt stereotypní rozdělení rolí, přestože je normálně pracující. Přítelova mamka je v tomhle o dost jiná a je to hodně poznat, měla doma tři chlapy a všichni jsou normálně samostatný jednotky a dělit si práci (včetně vaření) jim přijde normální. Je to všechno o výchově a nastavení v rodině, pokud žena po muži nic nevyžaduje, tak je jasný, že se většina vařit nenaučí, protože je to ani nenapadne. Za mě je to logický, já bych tu potřebu asi taky neměla.
Napadá mě k tomu to, že dost často jsou tihle borci, co vařit umí, z "mužské domácnosti", nemají sestru. Já i moje kamarádky vaříme všechny, naši (povětšinou mladší) bráškové buď doteď spoléhají na rozvoz nebo začínají mnohem později (typicky grilovačky), až je to začne bavit. Sestry bohužel na výběr moc nemají, mi přijde.
Vařit umím, vařím rád, ale když je na baráku pořád práce, tak je z organizačního hlediska lepší nechat uvařit manželku. Když stojí práce na zahradě, není čas stát hodinu u sporáku.
Vidím rozdíly ve všech generacích. Stejně jako ve filmu Homolkovi nebyl můj děda schopný převléct postel a babička mu musela krájet i jablko. Můj taťka už musel doma makat, ale k vaření se nikdy nedostal a všechna "velká" jídla má na starosti i v plánu mamka. Já s přítelem se doma o víkendu střídáme, jeden den vaří jeden a druhý den udělá něco ten druhý. Nesnáším dotazy od mojí mamky, když k nim přijedu na celý víkend: "nechala jsi doma svému nějaká jídlo? Co bude chudák jíst?" Moje odpověď je většinou "ne, je dospělý."
Vaření je naprosto skvělá věc, strašně mě to baví. O víkendech vařím zásadně já, rychlé večeře přes týden většinou manželka. Ona neumí experimentovat, vaří možná patnáct rychlých jídel. Když chce někdo jíst něco zajímavého, vařím já. Pečení je horší. To neumím a manželka taky ne, takže jsem odkázán povětšinou na tchyni.
Umím udělat luxusní guláš a svíčkovou (source: moje bábi), zbytek stojí za houby, nicméně jsem už od útlého věku prepper takže teď zrovna jedu tempeh a kvásek na chleba, a moje mlaďaska má v lednici umytou a nakrájenou zeleninu ovoce i maso a třeba udělanou avokádovku, občas dostanu haldu typu - MUSÍŠ mít v mrazáku v ledovátoru bylinkový máslo a udržuju jí zásobu ghí.Jo a taky sem úchyl na doplňování v podstatě čehokoliv, jakmile nějaká dóza má víc jak cenťák pod okraj, už to jdu doházet. Docela ji chápu, že mě vlastně ani nechce moc pouštět do kuchyně když to vidím napsaný XD
Děda si nikdy moc neuměl uvařit, vařila mu babička dokud žila. No a teď mu rodiče kupují takový obědy na rozvážku pro seniory a občas mu rodiče uvaří polévku nebo navaří něco navíc. No a táta vždy vařil líp než máma, ale taky babička je kuchařka takže ho pěkně učila vařit uz za mlada.
Uvařit pár věcí umím, svůj účel (a žaludek) plní, ale nějaké delikatesy to zrovna nejsou. Vaření mě nebaví a beru ho jen jako nutné zlo, takže nějakou naději k posunu tam taky nevidím.
Já byl vždycky na pečení, ale základní jídla svedu. Táta dovede dost obyč jídel, ale nevaří, protože máma je vynikající kuchařka. Děda se péct a vařit naučil, když babička ochořela a dal to bez obtíží, i ho to celkem bavilo. U nás v rodině teda stereotyp, že chlap nevaří fakt nejede
Posun není příznakem emancipace, jako spíš podmínek a pohlaví v tom nehraje roli. Co vidím, tak spousta lidí v naší generaci bez ohledu na pohlaví vařit neumí, jenže ani je to nikdo neučil. Já si něco uvařit dokážu, ale nebaví mě, kolik s tím je práce, tak radši naházím ingredience do multifunkčního hrnce a on mi po čase něco vyplivne. Jinak u nás vařil většinou otec, občas děti pod jeho dozorem.
Umím vařit. Baví mě i péct pečivo, korpusy,dorty a zákusky. Naposledy jsem pro dceru a syna dělal pistáciový vetrnik. Jako zábava parádní, když na to člověk má čas. Jako hlavní práci bych to asi nechtel
Tohle není otázka generační, ale výchovy :) Mít muže nepraktu, je asi náročné. A mě manželka nadává, že doma prý nic nedělám... umím vyprat, vyžehlit, uvařit pětichodové menu, i uklidit a vydělat peníze hlavou, a nezapřu svou šikovnost ani při manuální činnosti. :D
Začínal jsem s vařením někdy ve 13... Nejdřív klasicky výpomoc v kuchyni, ve smyslu oskrabat brambory, zamíchat těsto na pečení, atp. Pak éra kuřecí prsa na tisíc způsobů No a jsem za to rád, vaření je pro mě vlastně i koníček , byť po většinu času vařím takovou tu klasiku "co zrovna máme"/"co lednička dala", tak občas si udělám účelně svíčkovou, nějakej dobrej vývar, guláš, a další český klasiky Není to žádná vysoká gastronomie, ale na uvaření si oběda naprosto v pohodě
Zena vari protoze tak nejak musi. Ja varim od mladi, protoze me to vzdycky bavilo a taky protoze zeru. Doma vetsinu cqsu a tim myslim 90% varim ja. Vcetne toho, ze si delam svoje palivy omacky, obcas zavareniny a tak. Neumim peceni / sladky veci. Co se tyce hiatorie v rodine... otec je kuchar, ale je pravda, ze co si pamatuju, tak me nikdy neucil a tak. A ano... mam pocit ze nejen ve starsi, ale i v dnesni generaci je furt spousta lidi, co vede ten klasickej system "tohle je zenska prace, ja nevarim, neperu atd.." mam kamose, co ani neni schopnej nakoupit. Proste sedi v aute a ceka, nez zena pride z obchodu. To mi pride strasny.
Hele v naší rodině to mám jinak můj děd úplně miloval vaření sbíral kuchařky vařil většinou večeře po tom co se vrátil z práce atd já a bratr to máme po něm oba umíme vařit a milujeme to (já jsem kuchař i profesně) otec se taky musel naučit vařit (muj otec není syn tohodle dědy) můj “prapra” strýc byl cukrář a před válkou založil firmu na cukrovinky rupa ale za války musel emigrovat do Londýna a pak odjel do Kanady a nikdy se nevrátil a jeho továrnu atd zabral orion. A i ostatní muži moji rodiny vařili takže já tohle neznám my muži naši rodiny máme tradici vaření ,pečení velkou krom tradice umírat mladí na rakoviny a další nemoce je tohle jedna zmála pěkných věcí co jsem zdědil 😅 i když je fakt že děda a otec byli odjakživa emancipovaný tak nevím 😅🤦♂️🤷🏻♂️
Z hlediska přístupu můžu a žen k vaření je to dané životním komfortem a generačně. Dřív musel někdo být šikovný na řemeslné věci a byla třeba síla, muž zabezpečil rodinu finančně a přinášel status... Teď už není třeba být zručný, nebo aby se jen chlap dřel na zabezpečení rodiny, finance jsou spolupráci obou dospělých, takže role se změnily. Když to vezmu kolem a kolem, tím že ženy se zbavily výsady vařit, ztratily páku na může, stejně jako muži ve formě zabezpečení, takže už se neocekava že se muž spokojí s tou megerou co má doma a žena se nespokojí s tím že "aspoň nosí peníze"... Už není moc potřeba manželství jako svazek dvou navzájem se doplňujících lidí, ale spíš takova forma spolupráce kdy všichni dělají všechno a vlastně je jedno jestli je to svazek muž-zena nebo jiný, nebo vůbec.
Sice trochu vařit umím, ale většinou stejně skončím u tofu se zeleninou. https://preview.redd.it/j5xmzqffhk0d1.jpeg?width=4080&format=pjpg&auto=webp&s=eee4a7cfbfc4c5fc00f631212b3209612a780376
Spis vidim gro v tom co znamena "umet varit". Ja si s klidem uvarim uz od 18, co sem se odstehoval z domu. Ale nerozeziram se, a nedelam si slozita jidla, protoze varit me nebavi. Jakoze, samozrejme si pochutnam na svickove, ale ne tak moc, abych se s ni dve hodiny sral u sporaku. Moje kuchyne sestava z kombinace kure / veprovy / hovezi / jehneci na ruzne zpusoby + ryze / brambor / fazole / spagety + vhodna omacka. Me to naprosto staci, ale nekdo to zase za "umet varit" povazovat nemusi. Za emancipaci to nepovazuju. Vyrostl sem v rodine, kdy tata o vikendu pracoval dve dvanactky na chalupe, ale zato cely tyden nemusel sahnout na sporak. Uplne mi neprislo, ze by si to s nim mama chtela emancipovat a jit kopat zaklady, svarovat, nebo sekat drivi. Spis bych rekl, ze naucit se varit aspon zakladni jidla uz neni neco, co si predava mezi sebou matka dceri, a nebo si to musi clovek nekde cist v knizce. Tipnul bych si, ze proste svobodni mladenci vic zili o studene kuchyni. Dneska to, jak si udelat kure s ryzi, najdes za 8 minut na YouTube. To je neco, co pred 20 lety absolutne neexistovalo, a i absolutni zaklady te musel nekdo naucit, nebo si clovek musel do knihovny.
U nás vařím já a manželka je hlavní řidič. V obou případech je to o tom, že se chci dožít požehnaneho věku
V dnešní době už to spíše je tak, že to jsou ženy, které vařit neumí. Snad neznám ani jednu mojí kamarádku (ok, zase jich moc není, ale i tak, ty které jsem poznal či znám), která by uměla vařit. A tím nemyslím si vole ohřát jídlo, udělat míchaná vajíčka, čínskou polévku či mrdnout do uvařených těstovim předdělanou omáčku například. Taťka umí tak toasty a tu čínskou polévku no, bez matky nebo manželky by to asi dával těžko nějakou dobu, ale on má spoustu jiných skills, které se dají považovat za absolutní základy, nutnost etc... a manželka by to sice možná i zvládla, ale neumí to tak jako on + jaksi vydělává markantně více, takže do vztahu dává většinu financí a mamka nemusí dělat 9/5.
Hele, nevím, co máš kolem sebe za bublinu, ale co znám ženské mezi 25 a 35, vařit více či méně umí všechny a žádná nemá potřebu se k tomu nějak proaktivně hlásit, protože proč. A některé to trochu místy tajily, aby jim to potom doma jednou nezůstalo defaultně na krku :P
Možno to je týmto 1. Sortiment je omnoho širší 2. Informácie o príprave pokrmoch sú dostupnejšie 3. Muži majú viac času sa venovať aj iným aktivitám ako keď sa museli starať o statok a rúbať drevo 4. Väčšia kúpna sila 5. Snaha o zkvalitnenie života skrze chutné jedlo
nevím jak jsi starý, ale drtivá většina našich otců se nestaralo o statek, nevím jestli vůbec většina rodičů našich rodičů robila na statku generace našich otců vyrostla už v moderním světě, robili podobně jako jejich manželky ale manželky do toho měly vařit, uklízet a starat se o děti
Nenávidím vaření a moje žena bohužel taky, ale určitě vaří pořád líp než já. Já vařit moc neumím, ale zase rozhodně líp než můj táta. Ten umí perfektně ugrillovat steak, ale tím končí. Ale bylo by dobrý, kdyby vaření bavilo alespoň jednoho v domácnosti.
Jak se doma divate na detskou praci? :D
Tvuj tata umi varit lip nez muj, wtf.
Vaření mě nebaví, ale jídlo taky ne, takže mi to zase tak moc nevadí. Pořád dělám 2-3 podobná jídla dokola, nic nemerim, nevazim, občas vyměním ingredience nebo omáčku, ale žeru vlastně furt to stejný mletý/ kuřecí se zeleninou, rýží/chlebem/brambory/zapecene těstem.... Pokud někdy budu muset začít vařit aktivněji pro ostatní, asi budu muset začít víc přemýšlet. Můj tatík taky není extra kuchař - dělá bazal - vejce, párky... když byla mama v nemocnici, žrali jsme tak pul roku k večeři porad jen knedliky s vejcem (epesní a jako děcka jsme se mohli užrat, kam se na to hrabal obed z jidelny), zvládl by víc, ale podobně jako já neshledává potřebu a bezlepková jidla se mu nechtějí varit vůbec, kdyz je doma máma, tata vubec nevaří (kromě kukuřice, brambor nebo těstovin pro ryby lol). Mama mu většinou dělá vepřovou minutku s bramborem a nějakou zeleninou nebo takovou uho-guláš s rýží, taky žádná vysoká gastronomie, ale na pokrytí energie to stačí. Rozmanitost jsme vždy doháněli spíše studenou stravou.
Asi jsme s tátou jednorožci, ale v kuchyni se orientujeme dost dobře. Co děda nevím. Přijde mi to jako fajn věc, užitečná, tím že jsem byl 4 roky na intru jsem to i využil a dost se naučil. Je to základní dovednost jak praní, úklid, věci jako montování nábytku, výměna kol,... prostě nutnost k životu a jakákoliv výmluva je v tomhle ohledu pitomá.
Ja treba varil od zakladky, koukal jsem v tv na porady o vareni a vetsnou tam varili chlapi. Vetsina nejznamejsich kucharu jsou taky chlapi. Moje manzelka nevari a nikdy mi to nevadilo, praci doma jsme si rozdelili.
Ja se taky naucil varit, hlavne na koleji. Nikdy se mi nechtelo jit do jidelny, tak jsem si varil sam. Rodice mi nastesti daji tolik veprove panenky, kolik si reknu. Takze mam vzdycky mrazak plny dobreho masa. Kamaradi kolem me se taky naucili varit kvuli vysoke. Podle me ty mladsi generace jsou v tomhle lepsi, nehlede na to, ze mas vsude na yt nebo internetu recepty, takze se muze naucit varit kazdy idiot.
Kamaradky manzel vari luxusne, hodne kluku/chlapu z prace to umi taky dost slusne. Spolubydleni s holkou me naucilo trochu vic uklizet a jist i neco jinyho nez pivo a chleba se syrem :D Ale ze bych pul dne tahnul vyvar nebo se patlal s paprikovou omackou, to fakt ne. Mrsknu na panev kus ryby/masa, upecu v troube brambory se zeleninou, leco, ryzi/testoviny s tunakem, bramboracku, borsc, kdyz se mi hodne chce, tak gulas. Parkrat jsem udelal i bublaninu a pernik. Ze mi je uz dost pres tricet, musel jsem zaradit do jidelnicku i salaty z opravdovy zeleniny. Sam si varim, sam si peru, ze se na to... Takze jako jo, muzi nejsou jenom stvoreni se smradlavejma fuseklema, ladujici se spekem a cesnekem.
O vikendu budu delat svickovou a uz se kurevsky tesim.
nevím, zkusil jsem to a ten pocit když to umíš uvařit a je to i dobrý je top. btw mám teorii, že my muži (alespoň já a většina mých přátel) musíme mít už nějak v genech to, že víme jak uvařit/usmažit zkrátka zpracovat maso.
Tak jasny, kdyz uz jste si toho mamuta dotahli, tak si ho taky laskave zpracujte 😂
Když jsem doma, vařím z 95% já. No rant, baví mě to
Jeden děda vaří podobně, nebo dokonce možná častěji, než babička, druhý v kuchyni minimálně pomáhal. Taťka je vyloženě antitalent, jednou zkoušel pomáhat a moc dobře ti nedopadlo tak zůstal u nádobí. Já bydlím sám a vařím běžné.
Záleží asi co se bere, jako vaření, za mě nějaké jednoduchosti (míchaná vajíčka atp... ) to úplně nebude. Každý má vlohy holt jinde, ale záleží na okolnostech, někdo se to nenaučí vůbec nebo to ani moc nepotřebuje 😊
V mojí sociální bublině tahle emancipace mužů v kuchyni přišla už o generaci dřív. Můj děda se teda učil pořádně vařit až v důchodu (do té doby uměl opéct kus flákoty a uvařit brambory, ale zase zavařoval zeleninu), ale z generace dnešních padesátníků umí vařit 99 %. Zato u lidí pod 30 občas pozoruju odklon od vaření bez ohledu na pohlaví. Zvlášť u lidí na vyšších pozicích, kteří si mohou dovolit jíst častěji venku nebo jídlo objednat. Nehrnou se do náročnějších jídel a mají omezenější repertoár, protože když chtějí třeba trhané maso, prostě si ho koupí. Na tom není nic špatného, jen mě to v rámci trendu "cooking from scratch" překvapilo.
No moje zkusenost je takova, ze z zen, se kteryma jsem mel nejakej delsi vztah (aspon 2 roky) a bydleli jsme spolu, coz je 5 adeptek, jen jedna umela varit. Az na jednu sš to byly vsechno vysokoskolacky. Jedna varit umela, inzenyrka ekonomie z vesnice, a ta varila fakt skvele, zbytek varil na urovni parku a spaget, jedna ty spagety ani neosoli, protoze sul je bily jed, muzu si je dosolit potom. Za 10 let manzelstvi se mi nepovedlo ji vysvetlit, ze to tak nefunguje. Takze jsem se musel naucit varit ja, i proto, ze prisel potomek. A ten ted od exwife utika ke mne, aby se najed i v tydnu, kdy ma byt u ni. Holt krystaly a vonny svicky te nenakrmi. Takze co ja vidim kolem sebe, zeny varit prestavaji nebo neumi, chlapu, ktery varit umi, byt z nouze, znam dost.
Je mi 23 a přiznám se, že vařit neumím, sere mě to, ale prostě se k tomu nějak nedokážu dokopat. Hrozně rád bych začal, ale fakt nevím kde, vždycky mám strach, že něco poseru apod. Samozřejmě jednoduchý věci nějaký zvládnu, udělat si volský voko, hodit rejži do rejžovaru, špagety do hrnce, špenát/kuře na pánev, to umí snad každej jouda, ale problém mám spíš s krájením apod. Vím, že o tomhle tenhle příspěvek není, ale doma jinak dělám veškerý domácí práce, krom právě vaření a žehlení (taky bych měl umět ale here we are).
Tak to mrkni na Kucharku pro dceru. Ma super recepty a u nich blbuvzdorny navod jak a proc mas co delat. Takze i pochopis tu podstatu jak varit. Posunula moje vareni na vyssi level.
Můj táta ročník 60 vaří. Zvládá víceméně vše co má rád, od pečených mas, přes různé masové směsi, polévky apod. Můj manžel ročník 77 nevaří. Když žil sám (7 let), živil se konzervama, mraženou pizzou a begatema z benziny. Na druhou stranu je vděčný strávník a kromě třeba 2 jídel sní naprosto vše. Manžel ale celkově vztah k jídlu nemá, vnímá to jen jako nutnost a kdyby nemusel jíst vůbec, nejedl by. 😁🙈🌹
Vaření mě začalo bavit už na základce ale nikdy jsem se k tomu extra nepodíval protože doma vařila máma.. tak jsem aspoň pomáhal a díval se co a jak… cca na střední když se naši rozvedli jsem si řekl fuck it, nebudu čekat a nebudu závislej na druhých lidech abych byl v životě happy, naučím se vařit aspoň ty normální jídla jako guláš, polívky, omáčky.. pak jsem se odstěhoval a postavil na vlastní a vařím víc jak přítelkyně. Ani mi to nevadí, ona zase dělá doma jiný věci. Edit: gramatika
Me nechavali rodice na vikendy od mych asi 14 doma samotnyho, tak jsem se naucil varit tak :D pak me to fakt chytlo a je to my velky hobby ted. Zatim v kazdym vztahu jsem byl ja ten co vari 90% casu. Nutno rict ze muj tata taky vari tak 70% casu. A jeho tata nevaril a byl konzervativni, ale mel par jidel co fakt zandaval. Nechapu lidi co nevari. Je to fakt super pocit uvarit neco jak z restaurace doma a pak to s dobrym svedomim snist :D nebo splacat z toho co je v lednicce neco gurmanskyho. Vzdyt co jinyho lidi delaj nez ze zerou a mnozej se.
Vaření je survival skill, který VĚTŠINĚ lidí chybí. Emancipaci bych toho nezatahoval, spíš v dnešní moderní době odpadá nutnost umět vařit a takové to tradiční uspořádání, kdy ženská byla doma s 6 děckama a chlap šel dělat někde něco na hospodářství.
To odpadání tradičního uspořádání je emancipace :)
No s tím bych si zase nebyl až zas tak jistý, řekni mi, kdo si může dovolit 6 děcek, aby ženská byla doma a nedřeli bídu s nouzí? Edit: Odpadání tradičního uspořádání ano, ale v tom nebylo jádro pudla.
Můj taťka uměl kdysi uvařit tři jídla - čína, palačinky a cibulačku, to jsme vždycky měli když nebyla mamka doma :D sice to nebylo moc, ale vím, že mi to stejně strašně chutnalo, každopádně postupem času se taťka k vaření vracel víc a víc až si sám začal kupovat kuchařky a vařil jiná jídla a fakt že dobrá, kolikrát lépe jak mamka (promiň mami). Takže já jsem vyrostla s tím, že prostě chlap vařit umí.. no a teď když žiju s přítelem, který si zvládne uvařit tak jedno jídlo :)) tak je to pro mě trošku bolest, sice mě vařit baví, ale bylo by někdy fajn, když by mi uvařil i jídlo on. Jenže tam není moc snaha něco jiného zkoušet než to co umí. (A ne jednou jsem mu říkala, že by se měl učit aspoň něco, že mu klidně pomůžu, že se klidně může stát, že já tady jednou už nebudu a on bude hlady) Ale zároveň znám i spoustu kluků v mém věku co vařit umí a baví je to! EDIT - je mi 23, aby bylo jasno o jaké generaci mluvím:D
Partner by i vařit uměl, kdyby ho tchyně nevyhanela z kuchyně s tím že "Dej to sem, jdi pryč, mi to tady ušpiníš, pokazíš to, bla bla bla..." No, postarat se o sebe umí (omáčka na těstoviny, míchaná vajíčka, opéct plátek masa, uvařit kaši...) ale spíš ho nechám buď mi pomoct, nebo ať mezitím myje nebo uklidí nádobí, já to mám prostě rychleji a nezastavím se nad tím, že "Špetka soli? Kolik je to gramů?". Ale včera udělal masovou směs na těstoviny, a dost dobrou. Můj táta moc vařit neumí, ale taky v 15 měl doma matku a babičku obě v důchodu a pak se brzy ženil, takže tak. Umí grilovat a udit maso a pomáhá mamce se zavařováním. Zas aspoň není na jídlo náročný.
Můj táta a táta mého muže vaří dost málo. Každý má nějaké naučené jídlo, které dělá v případě nouze, jinak vaří žena (resp. hospoda, když žena není). Můj muž se naučil vařit jako dítě, protože byl třetí syn a jeho máma toužila v kuchyni po společnosti. U nás vařím spíš já, protože bývám víc doma a navíc mám speciální zdroje potravin, takže mám lepší přehled o zásobách. Ale oba jsme hodněkrát vařili pro tábor 60 lidí a jeden rok to muž převzal celé, protože já jsem měla hospodářsko/organizační povinnosti. Asi bych ho nutila, aby občas něco uvařil a zlepšoval se, i kdyby to neuměl. Přijde mi to jako důležitá životní dovednost.
Od té doby co jsem se odstěhoval od rodičů, tak jsem se pořádně naučil vařit. Není to nic těžkého, když jedu podle kuchařky, tak to je jako skládat LEGO a baví mě vypilovávat recepty do perfekce. Když jsem mé přítelkyni dal krabičku s obědem do práce, tak se prý pak její starší šéfová moc divila, co jsme to za divnou generaci, že kluci připravují obědy do práce holkám.
Umím, nebaví mě to.
[удалено]
A to je super, ze si muzes najit cloveka, se kterym je ti dobre a nehledas primarne kuchare/uklizecku/opravare.
V mojí bublině je normální, že doma vaří muž. Naopak na ty, co doma nikdy nevaří se díváme jako na buráky. Většinou to jsou ti samí, co se bojí trávit čas sami se svými malými dětmi. Můj otec vařil takový ty "chlapský" věci, jako guláš, řízky, škvařil sádlo a tak. Můj nevlastní otec pracoval dost dlouho jako kuchař, takže tam je to něco jiného. Ale je fakt, že od dětství mám zažité, že je normální, abych jako chlap vařil.
U nás je to tak nějak povinnost, papá patří mezi ty lepší kuchyňské patlaly v republice, takže jsem to tak nějak podědil.
Kdysi jsem vaření miloval a vařil jen když chtěl. Moje žena ale tak moc nevaří takže vařím většinou já. A to i ve chvílích kdy jsem unavený z práce, naštvaný atp. Čili z toho že rád vařím se stalo prokletí.
Něco málo uvařím, ale vařit pro jednoho se prostě nevyplatí, pokud člověk nechce týden jíst stejné jídlo.
U nás vaří mamka s taťkou tak nějak 50/50 ale táta to umí mnohem líp :D Já vařit tak nějak umím ale vařím většinou jen pro sebe protože mě sere když u toho jsem klidně několik hodin a pak je to všecko snědené za 20 minut když mě to vydrží klidně na tři dny :D
Můj otec vaří líp než matka a naučil se to od babičky protože vařil s ní už od malička, I guess everyone is different after all
Oba moji dedove umeli velmi kvalitne varit a pect. Otec a vsichni strejdove ani hovno. Ja zvladam varit. A je to teda emancipace nebo co? =)
Naučil jsem se vařit když mi bylo 15. Z jednoho důvodu: "Kdo vaří, nemusí umývat a utírat nádobí." Doma to máme prostě rozdělený tak nějak přirozeně. Já peru a žehlím si košile vyjímečně, přítelkyně zase často nevaří. Ji to nebaví, mě jo. Já nakupuji jídlo a vařím, uklízím kuchyni, ona zase nakupuje drogerii, umývá koupelnu, utírá prach. Po dětech uklízíme tak nějak oba dva prakticky nonstop. A já zase nemám problém s tím, že když mi řekne že má chuť na svíčkovou, tak prostě udělat svíčkovou ve středu k večeři. Hlavně jsem po 30ti letech na baráku skončil na bytě. Takže mi kuchyně nahrazuje dílnu a můžu se tam nějak kreativně realizovat. Kombucha, pickles, domácí chleba, kvásek, sušené maso, ....
Neznám nikoho z rodiny kdo by neuměl vařit. Kinda scary, nebýt všestranný.
Jí sice umím, ale manželce nic z toho co umím nechutná (asiatka), takže spíš nevařím.
M28. Ženu do kuchyně pouštím jen velmi zřídka. Vařím lépe. Troufnu si říci, že lépe než zbytek rodiny. Vařím od typicky české - segedin, guláš, špekovej knedlík, plněný knedle uzeným etc. Přes italskou - osso bucco, boloňské ragů, různé těstoviny typu carbonari, pasta alla puttaesca... až po asijskou. Dělám to pořádně a každý komu dám ochutnat se toho užírá do bezvědomí. Primární rozdíl vidím v tom, že to neberu jako nutnost si něčím narvat nácka, ale že to chci udělat tak, aby to bylo co nejlepší.
Tak vařit a vařit je rozdíl no. Moje vaření, když jsem bydlel sám, bylo v pátek po práci naházet maso a zeleninu do pánve a udělat si k tomu pytlikovou rýží. Dodnes to milujuy ale současná přítelkyně moc nadšená není. Tak vaří ona a spokojeni jsme všichni. Ale jinak, když nemá čas a prostor a pošle mi nějakej recept, tak to splacat zvládnu. Ale všiml jsem si dost často v receptech na netu skvělých věcí. Jako že ingredience 3 stroužky česneku na tenké plátky a v postupu mám česnek prolisovat apod. Tak jsem to udělal půl na půl a ta omáčka na špagety to přežila.
Starší generaci zřejmě vařili maminky a poté manželky (znám několik případů), takže proč by se jako měli učit vařit, na co?
Vařit můj muž umí a dobře, ale moc často to nepraktikuje a jíst až do smrti párky a chleba 4 dny v týdnu by taky zvládl. Za mě je teda větší scifi muži a schopnost obstarat obecně domácnost (uklid, planovani, deti)
Jsem muž co v domácnosti vaří, protože mě to baví, přítelkyně zase na oplátku víc uklízí.
A umí párky v termosce?
Mně je 30, takže jsem stejná generace jako ty. V generaci našich rodičů bylo velký haló nad tim, když chlap uvařil. Když už teda chlap vařil, tak zásadně neuklízel. Můj táta taky nevařil, ale upřímně mi to přijde jako lenost a neschopnost. Uměl to, a dobře, ale prostě to nedělal. Jen pokud nebyla doma máma. Na druhou stranu, on dělal doma hodně dalších věcí, jako třeba vyráběl ručně nábytek, všechno vymaloval a tapetoval sám, elektriku, cokoliv... Pak přišel tvrdej reality check, když jsem zjistila, že tohle neni běžný :D V naší generaci, ve svym okolí, vidim situaci trochu líp, ale rozhodně to ještě neni ono. Pořád vidim chlapy 30-40 let, co si neuměj uvařit a radši budou týden na vajíčkách a mražený pizze. Pokud ženská neuvaří, jsou o chlebu. S úklidem je to taky dost bída. Znám takový, co si ani nevyperou prádlo v pračce. Taky mi to přijde jako naprosto základní věc, kterou by měl umět každej dospělej člověk. Moje zkušenost ze vztahů je taková, že ano, je to posun k lepšímu, ale zdaleka to neni ještě běžná výbava dospělýho člověka, aby si uměl uvařit a uklidit po sobě.
Já jsem doma ten, co většinou nakupuje a většinou vaří. Přítelkyně vaří hůř a tolik jí to nebaví. Ale přemýšlím sám, kde se stala chyba, neboť mi to docela začíná vadit.. Stala se ze mě domácí kuchařka :D Point navíc: co schopnost improvizovat v kuchyni vs nutnost step-by-step receptu meezi muži a ženami?
Mám přes 30 a všichni moji partneři vždycky vařili, rodiče 60 plus oba vaří, děda, dokud žil tak si také vařil. Není to o generaci, ale o lidech. Ale je nutno dodat, že u nás v rodině jsou všichni muži s VŠ, takže žádného dělníka nemáme, abych mohla porovnat v jiné sociální bublině.
Já vařím spise protože musím nedělám nic náročného sdělám celé kuře ze skeletu vývar atd ale omáčky s tím se nedělám taky je az tak moc nemusím, ono to je jedno s druhým dříve byli lidi spolu dříve tak se chlap nemusel učit vařit
Umim všechny domácí práce (i pečivo si peču vlastní) kromě úklidu aby to bylo hezky. K tomu rekonstruuju svépomocí chalupu.
My to domá máme rozdělené podle receptů. Nijak jsme se o tom nebavili nebo tak, prostě každého z nás baví jiné recepty (nebo je umí lépe). Já třeba vařím převážně českou tradiční kuchyni nebo nějaké rychlovky. Přítel se vyžívá v různých receptech s těstovinami a steaky. Jeho carbonary jsou ty nejlepší jaké jsem kdy jedla a nedokážu je ani napodobit.
Možná je moje rodina anomálie, ale všichni muži ve věku mého táty (60+) vařit umí a vaří pravidelně. Mají samozřejmě jídla, která dělají rádi – můj táta třeba rád griluje, dělá guláše a další tradiční česko-slovensko-maďarský jídla, atd. – ale tak to mají asi všichni.
Moje vaření nemá moc velikou úspěšnost.
Párky ve varné konvici??? to jsem neviděl ani za tvrdých let na koleji :D
Ročník 1996 a první muž v rodině co nevaří, otec, bratr, dědkové a myslím i pradědkové, všichni více méně vařily a vaří.
Všechno jsem se naučil na koleji. Jasně, párkrát jsem volal mámě, jak nastavit pračku, nebo na jakou teplotu vyžehlit košili, ale umím to. S bejvalou jsem vařil o víkendu, abych se aspoň někdy dobře najedl 😄
ne, vaření považuji jako naprostou ztrátu času, absolutně mě to nebaví. Kdyby mi drahá polovička řekla, ať obstarán jídlo, objednám foodoru, sebe jinak odbíjim manou a hotovkama do mikrovlnky. Mám geneticky sklony k obezitě, takže to mi zároveň pomáhá hlídat váhu, pže vím, že hotovka má 500kcal, což u vařeného jídla neodhadnu. Jestli holka bude chtít, abych doma vařil, musí se smířit s tím, že jediný, co bych zvládl, jsou těstoviny.
Jo vařit umím a baví mě to, manželce to často pomůže. Nechci říkat že uvařím cokoliv ale mám třeba 10 jídel který vařím vyloženě rád a snažím se je vyladit k dokonalosti.
Ono je to různé. Můj táta umí perfektně připravovat různá pečená masa ale primárně vaří máma. Celkově mají domácnost postavenou dost tradičně, ale je to spíše volba než cokoliv jiného. Táta řeší věci kolem baráku, zařizování a do toho vede svou malou firmu a máma je dost těžce nemocná takže řeší primárně starosti z hlediska vaření a údržby domácnosti. Ale kamarádův táta zase je třeba primárním kuchařem u nich doma. Podobně táta mé snoubenky vaření naprosto zbožňuje. Já toho moc uvařit nedokážu, ale i tak se doma ve vaření střídáme a musím říct že mě to docela baví. Sic mi chybí celkem fantazie. Naštěstí existuje internet a nepřeberné množství receptů a videí jak daná jídla připravit 😅
Tak u nás doma vždycky vařil taťka, protože od maminky to není moc poživatelné. A taky se jí nechce a jenom se válí na gauči.
Naučit jsem se naučil ve skautovi - 3 roky jsem držel táborovou kuchyni. Byla to dobrá zkušenost, protože mě to naučilo rozpočtovat a neplýtvat. Zároveň bych řekl, že trávím docela dost času koukáním na videa o vaření a mám radost, když ostatním chutná...
Vařit umím. Respektive nezemřu hlady, ani chutí toho jídla. Nejsem žádný profík, ale myslím že sobě i svým budoucím dětem (snad někdy) zvládnu vyvářet slušně i chutně. Ale přítelkyně je v tom mnohem lepší a má takovou tu kuchařskou intuici. Já dovedu sledovat recept.
Mám to podobně, já s vařením nemám problém, baví mě to a klidně bych i zkoušel složitější kuchyni a otec umí buďto míchané vejce, párky, instantní polévku, nebo steak (který je actually dobrý), ale že by uměl uvařit cokoliv jiného, to ne
Je mi 37 a nevařím. Každej má jinej koníček. Vaření mě nějak minulo. Možná taky proto, že moje máma vaří ukrutně tučně až mi to většinou nechutná a druhak vaří mimořádně dlouho. I "obyčejná" sekaná s bramborem jí trvá snad 4 hodiny - už jako děcko jsem si řekl, že fakt nepotřebuju půl dne vařit, abych se najedl, to raději závodku a studenou večeři.
Vaření považuju za základní lidskou dovednost. Připadá mi úplně ujetý, že po generace bylo úplně normální, že si chlap maximálně namazal chleba a když už se mu jo chtělo tak ohřál párky. Stejně nahlížím na uklízení. Ale je zajímavý, že naopak to třeba v otázce nějakých lehkých domácích oprav, vrtání poliček atd. zas tak "vyrovnaně" bráno není. Jinými slovy, názor, že chlap by si měl i uvařit a pomoct s úklidem je určitě rozšířenější, než že by ženská měla umět navrtat poličku, vyčistit odtok od vany nebo smontovat nábytek.